Branislav Toma | 12.03.2012 20:00 , aktualizováno: 13.03.2012 08:00
Vítěz voleb strana Směr znovu zavede garance ve druhém důchodovém pilíři. Strana však zatím neřekla, zda změní poměr odvodů mezi státním důchodovým pilířem a druhým soukromým pilířem.
Ilustrační foto.
Autor: Shutterstock
Zatím do každého z nich putuje po devět procent ze sociálních odvodů zaměstnance. Vladimír Ravinger, člen představenstva Důchodové správcovské společnosti Poštovní banky, varuje před změnou poměru odvodů.
Je reálné udržet poměr odvodů mezi prvním a druhým pilířem?
Do druhého pilíře přichází ročně přibližně miliarda eur. Důchodové správcovské společnosti si uvědomují, jak velkým lákadlem jsou tyto peníze pro všechny politiků a tyto finanční zdroje pro ně představují jednoduché řešení deficitu Sociální pojišťovny. Zvyšování daní lidé pocítí hned, ale změna odvodů v neprospěch druhého pilíře se projeví o až o desítky let při pobírání důchodu.
Jak velké důchody mohou lidé čekat z druhého pilíře?
Podle našich analýz při optimálním využití druhého pilíře bude mít penzista po zakoupení důchodu z pojišťovny celkovou penzi z prvního i druhého pilíře na úrovni 40 až 50 procent původních příjmů. Optimální využití znamená, že člověk nebude dlouhodobě nezaměstnaný a bude mít normálně zvyšován plat. Samozřejmě, takový důchod není vysoký, a proto třeba mít i další způsoby zabezpečení na stáří.
Pravicová vláda vás nutí investovat do akcií, levicová zas jde prosazovat garance. Dokážete při takových legislativních změnách sestavit investiční strategii garantující důchody alespoň ve výši 40 procent původního příjmu?
Daleko důležitější než samotné zhodnocení ve fondech je pravidelné přispívání. V porovnání s pravidelným přispíváním nemá totiž zhodnocování až tak velkou váhu na výši budoucího důchodu. Při pravidelném spoření totiž roste síla takzvaných úroků z úroků a ve spojení s prvním pilířem má člověk velkou pravděpodobnost slušného důchodu ve stáří.
Není málo mít po padesáti letech spoření na důchod příjem pouze ve výši čtyřiceti procent z původního platu?
Samozřejmě to není mnoho, a proto je třeba mít i další formy zabezpečení na stáří jako životní pojištění, penzijního spoření či vlastní nemovitost. Třeba si uvědomit, že druhý pilíř není lékem na výšku důchodů, ale na demografové u. Dnes ročně končí školy přibližně osmdesát tisíc lidí, ale o deset let bude končit školu padesát tisíc lidí. Dramaticky tedy bude klesat počet pracujících lidí a zároveň se rychle zvyšovat počet důchodců. Stát na penze prostě nebude mít bez zvyšování daní, škrtání výdajů a ani to by nemuselo stačit. Na vykrytí této nerovnosti slouží právě druhý pilíř.
Jaký fond si lidé mají vybrat, když dnes je na finančních trzích plno problémových akcií i dluhopisů a levicová vláda navíc jde opět zavést garance?
Klíčem k úspěchu je rozložení investic mezi co nejvíce emitentů. V takovém případě důchodovou správcovskou společností nezatřese krach jedné firmy či bankrot státu. Dnes se opravdu nedá zjednodušovat investování na to, že dluhopisy jsou méně rizikové než akcie. Jako příklad si narychlo vymyslím například akcie General Electric. Navzdory pohybu ceny směrem nahoru i dolů každý rok vyplácejí poměrně slušnou čtyřprocentní dividendu. Takových firem je na trhu mnoho, a tedy i při akcích existují investiční strategie zaměřené na vyplácení dividend. Tedy úplně stejné jako u dluhopisů. Na druhé straně i u dluhopisů se dají dnes dosáhnout vysoké zisky, samozřejmě spojené s vyšším rizikem bankrotu daného státu. Výnosy tedy v podstatě závisí na šikovnosti jednotlivých správců a jejich schopnosti lidem co nejvíce zhodnotit jejich peníze.
Současné problémy finančních trhů v eurozóně nejvíce uklidnili levné půjčky pro finanční domy od Evropské centrální banky. Dá se vůbec při dnešním nastavení finančního trhu zbavit při důchodech závislosti od státu?
Druhý pilíř je určitě závislý na rozhodnutí států a toto se nezmění ani v budoucnu. Výhodou ale je, že není závislý na rozhodnutí jen jednoho státu. Vezměme příklad Řecka, pokud se jim nepodaří získat půjčku, tak stát prostě nevyplatí důchody. Toto je největší riziko prvního pilíře. Druhý pilíř riziko rozkládá mezi jednotlivé státy.