Když jsem byl malý, líbily se mi cowboyská filmy. S mírným nadsázkou, včera se v Praze skončilo soudní jednání, které připomínalo scény westernových snímků, kde parta rýchlostrelcov se navzájem vystřílí tak, že nezůstane ani jeden živý. Co je však podstatnější. Interní politikaření v rámci české koaliční strany Věci veřejné s následnou soudní dohrou, by mohly sloužit jako odstrašující příklad pro skupinu lidí, kteří vidí politiku jako business model rozvoje vlastní firmy, a na druhé straně jako příležitost pro běžné občany, kteří si konečně mohou říci – „přišel na psa mráz“.
Pro nezainteresovaných vysvětlím o co jde.
Před českými parlamentními volbami 2010 se objevila nová strana – Věci Veřejné (VV), která byla schopna velmi přesně odpovídat frustrace skupiny českých voličů (znechucení z okoukaný tváří politiků, bujná korupce, neexistence alternativní volby). Do předsednického křesla se velmi šikovně dosadila známá tvář z českých investigativních TV programů – Radek John. Hlavní téma strany byla zvolena – boj s korupcí. A úspěch byl na světě – 10,88% a místo v rámci vládnoucí koalice.
Během slibných začátků strany se začalo objevovat další důležité jméno – Vít Bárta, ministr dopravy, podnikatel, tkz. superguru strany, hlavní sponzor VV. Neoficiální předseda, který se netajil plánem vést stát podle principů vedení soukromé organizace. Voličům, kteří hledali alternativní cesty řešení problémů společnosti, jako např. korupce, plýtvání v rámci státní správy atd.. se to velmi líbilo.
Problém přišel 4.4. 2011 když prostřednictvím českých médií se dostalo na veřejnost, že superguru, již zmíněný Vít Bárta, poskytoval bezúročné „půjčky“ různým členům strany, aby si udržel jejich loajalitu. Tyto informace samozřejmě vynesly do médií členové strany, kteří měli své vlastní ambice. Následek byl a je pro stranu katastrofální. Úplná sebedestrukce – rapidní pokles preferencí strany pod hranici volitelnosti, diskreditaci účastníků úplatkářská aféra, bez ohledu na to, zda úplatek dávali, přijaly nebo ho odmítli. Samotný core business Víta Bárty – soukromá bezpečnostní agentura ABL, trpí na potíže svého zakladatele a momentálně probíhá reorganizací a rebrandingem značky. Třešničkou na dortu je včerejší výrok soudu (pzn. není ještě pravomocný), kde Vít Bárta dostal 18 měsíční podmíněný trest. Další účastník soudního procesu, poslanec Jaroslav Škárka, dostal 3 roky nepodmíněně.
Co z toho plyne? Pro mě osobně jsou to tyto dvě věci:
1. Lekce leadershipu. Vít Bárta byl ještě před vstupem do politiky považován za úspěšného podnikatele – leadera, s mimořádnými výsledky, ale se subjektivním přesvědčením, že na co sáhne se automaticky změní na zlato. Bohužel, nedostatek objektivní sebereflexe zapříčinil v podstatě jeho politický funeral, problémy v podnikatelských aktivitách a podmínku na krku.
2. Lekce naší demokracie. Během samotného soudního procesu bylo možné v českých médiích velmi často natrefit na slovní spojení „nutkání k zvracení“, které ve zkratce mělo vystihnout obsah a průběh událostí v soudní síni. Další „nutkání k něčemu“ určitě vzbuzuje fakt, že strana VV je nadále koaliční partner české vlády a jaksi to nikomu nevadí. To je jen další důkaz toho, že případ VV a jejich soudního procesu je jen pomyslnou špičkou ledovce v místních politických vodách, které jsou velmi podobné těm našim na Slovensku. Myslím, že i ti největší optimisté už zreálnili své pohledy a doufají v odkrytí několika podobných případů, které by pomohly k restrukturalizaci politických poměrů.