Pokud by společnost dosáhla dohody a zrušila by jakékoli státní zásahy a regulace vzdělávání (tj. zrušila by i ministerstvo školství), uspokojil by poptávka po vzdělání volný trh. Netřeba si však zakládat růžové brýle – i na volném trhu by existovalo několik problémů s poskytováním vzdělání. V současnosti tyto problémy „řeší“ stát tak, že jejich znásobuje.
Ve svém předchozím článku „Zrušení ministerstva školství“ [1] jsem napsal, že hlavní problémy současného školství vyplývají z toho, že vzdělávání je bezplatné , povinné a poskytované státem. Řešením je tedy vzdělávání placené, dobrovolné a poskytované soukromými firmami.
Čtenářka „łířit“ ve své reakci na můj článek napsala:
Co bude s dětmi, jejichž rodiče nebudou mít dost peněz na zaplacení školy pro děti? Popřípadě jim bude JEDNO, že jejich dítě se neučí (vždyť to není povinné).
Bezplatné školství vs Placené studium
Poptávka po vzdělání vzniká ve společnosti ze dvou zdrojů:
- soukromé firmy
- jednotlivci
Soukromé firmy potřebují kvalifikovanou pracovní sílu, díky které mohou vyrábět zboží nebo poskytovat služby s vyšší přidanou hodnotou. Následně mohou takovýmto lidem vyplácet vyšší mzdy, takže získat vyšší kvalifikaci je i zájmem jednotlivce. Obě zájmové skupiny jsou tedy ochotny do vzdělávání investovat – je to naprosto běžná praxe, která se děje už i dnes. Soukromé firmy přidělují různé stipendia, přímo vstupují do vzdělávacích institucí a snaží se podpořit školy tak, aby získali pracovní sílu s vysokou kvalifikací. Jednotlivci jsou zase ochotni vybírat si půjčky na to, aby mohli studovat, nebo získat potřebný certifikát. Navíc školy v zájmu dosahovat vyšší kvalitu udělují stipendium, aby pro nejlepší studenty nebyly peníze překážkou ve studiu.
Pokud by nadprůměrně talentované dítě z chudé rodiny získalo stipendium (od školy či firmy), dostane vzdělání skutečně zdarma , protože mu ho zaplatí někdo jiný. V současném systému však chudí rodiče nadaného dítě platí vzdělávání prostřednictvím daní celý svůj život, takže pro nadané děti z chudých rodin je současný systém nevýhodný.
Přestože „bezplatné vzdělávání“ vnímáme jako akt solidarity a sociální pomoci, faktem je, že současný systém nutí chudé lidi platit vzdělání bohatým. Absolventi vysokých škol se obvykle zaměstnají snadněji as vyšším platem než lidé se středoškolským nebo nižším vzděláním. Paradoxně tedy lidé, které v budoucnu čeká vyšší plat, pobírají podporu ve formě daní od lidí, kteří po absolvování střední školy šli rovnou pracovat – čili od lidí s nižším platem. Řešením jsou půjčky na studium, které absolventi vysokých škol budou vědět splatit – ať už se zaměstnají doma nebo v zahraničí. Dětem z bohatých rodin mohou tyto půjčky zaplatit bohatí rodiče, stejně jako jim mohou zatáhnout hypotéky, nájemné a další životní náklady, v nichž jsou děti z chudých rodin prostě znevýhodněni.
Uvedené úvahy se týkají téměř výlučně vysokoškolského vzdělávání, protože tam je problém zasáhl především. Bezplatné vysoké školství nutí chudé lidi platit služby pro bohaté. Osobně bych tedy čekal od levicové vlády, že alespoň bezplatné vysoké školství zruší.
Povinná docházka vs Dobrovolná docházka
Druhá otázka od łířit směřovala k dobrovolnosti školní docházky: Popřípadě jim bude JEDNO, že jejich dítě se neučí (vždyť to není povinné).
Pokud je rodičům jedno, že se jejich dítě neučí a pokud je to jedno i samotnému dítěti, pak je velmi špatné dávat ho do školy . Právě v tomto vidím hlavní smysl zrušení povinné docházky: aby ze vzdělávacího systému odešli lidé, kteří o vzdělání nemají zájem. Za nezletilé děti rozhodují rodiče, takže samotný zájem dítěte ještě rozhodující není. Pokud je však rodičům lhostejná budoucnost svých dětí, neměli bychom dopustit, aby důsledky této lhostejnosti negativně dopadly i na ostatní děti – jak se to děje v současnosti.
Buďme trochu realisté a připusťme, že pokud se dítě nechce učit a rodičům je to jedno, tak vzdělání nezíská. Nahánění takového dítěte do školy a zavěšení na krk bezradnému učiteli situaci jen zhoršuje. Stačí pár takových případů v jedné třídě a kvalita vzdělávání dramaticky klesá. Současný systém v domnění, že „vnucuje dobro“ pár nezodpovědným lidem, ve skutečnosti poškozuje mnoha zúčastněných a problém pouze znásobuje.
Celoživotní vzdělávání
Vysoce kvalifikované pracovní síly se v současnosti musí vzdělávat celý život. Lékaři, učitelé, technici, programátoři, ekonomové, vědci, manažeři, právníci – ti všichni neustále studují a vzdělávají se. Dělají to dobrovolně, na své vlastní náklady a ve svém volném čase. Dělají to proto, že je to baví a i proto, aby si udrželi v dnešním dynamickém světě svou kvalifikaci.
Model, o kterém píšu, tedy funguje už dnes. Šikovní lidé se stále vzdělávají na vlastní náklady – možná někdy na náklady firmy, ve které pracují, protože firmy potřebují, aby je lidé rostly. Jelikož si vzdělání sami platí, starají se o to, aby jim dalo co nejvíce, aby bylo pro ně přínosné. Placený a dobrovolný vzdělávací systém je efektivní a dokáží ho zajišťovat soukromé firmy.
Jistě souhlasíte s tím, že zavedení státního dozoru do celoživotního vzdělávání by skončilo katastrofou. Stejnou jako je státní dozor nad vysokými školami.
Starší článek autora Zrušení ministerstva školství
References
- ^ “ Zrušení ministerstva školství „ (jasek.blog. sme.sk)