Nekončící se pokles výdajů na komunikaci a marketing jako takový měl dosud podle aktérů této branže již různé negativní následky. Podle mediálních agentur mnozí klienti přestávají přihlížet na kvalitu služeb plánování a zajímá je pouze cena. Průzkumné agentury potýkají s nižšími rozpočty na studie (s menší výpovědní hodnotou), nezájmem o nové metody a přesnější informace. Média jsou zas tištěné, respektive samy se podvolit stále nižším cenám za prostor, což má vliv na kvalitu a rozmanitost obsahu. Mediatypy si prý přestali konkurovat kvalitou zásahu a pro mnohé rozhoduje už jen masa v přepočtu za co nejméně peněz.
I když za všemi pohledy se vždy skrývá „egoistický“ komerční zájem té které strany, nelze jim upřít ani kus pravdy. Pokud se diskuse o trendech v marketingu kdysi týkaly stále přesnějšího zásahu, zapojení spotřebitele, využití všech možných mediatypov v jedné dokonale integrované kampani, v současnosti se jakoby nejčastěji opakovala otázka – jak za co nejnižší, nejlépe za nulové náklady prodat co nejvíce. Snaha získat maximum při co nejmenších výdajích je samozřejmě jedno ze základních ABC fungování každého byznysu. No negativní posun spočívá v ztrácející se schopnosti vnímat vývoj více než o krok vpřed.
Tlak na efektivitu nahrává například internetovým řešením nabízejícím nejpřesnější data o zásahu a maximálně výhodný obchodní model založený na placení za kliky či zobrazení. Jeho „drobná“ nevýhoda je, že inzerent nemá ponětí, kde se na světové síti jeho reklama zobrazí. Výsledkem tak například je, že bannery jedné z největších bank na Slovensku se ukazují v online videoklipech s vtipnými zvířátky … nebo i něčím horším. Zatímco pro inzerenta z bankovního segmentu by kdysi asi bylo nemyslitelné nasadit reklamu do kvizové televize nebo časopisu Čarodějnice, protože to je zcela v rozporu s jeho image, na internetu to přestává platit – protože inzerent si přece navolit přesné cílové skupiny a peníze z rozpočtu se míjejí pouze podle toho, co reálně mělo nějaký „efekt“. Ani cent vyhozen navíc …
Indikátor toho, že klienty přestalo „bavit“ budování značek, mohou být i letošní výsledky Zlatého hřebíku. Na nejvyšších příčkách opět dominují kampaně pro malé firmy nebo třetí sektor, které mnozí možná ani nikdy nikde neviděli.
Z pohledu médií absolutně nejhorší vývoj za poslední roky je postupné usazování představy, že vysílací a printy by kvůli reklamě měli udělat nějakou tu službu navíc. Za rozmach tohoto trendu samozřejmě mohou pouze ti, co se mu podvoluje – skupinový tlak však dokáže být zákeřný fenomén. Zasáhl především projevem stále oslabení médií byla protizákonně nasazena kampaň na stranu 99 procent, včetně vystoupení jejího lídrů ve vysílání v pozici nezávislých expertů. Podobné tlačenky se určitě dějí iv menších a méně okatý rozměrech, ale zřejmě v mnohem větší frekvenci. Ti, kterým se taková představa mediální spolupráce zalíbila, by však měli zvážit, který spotřebitel dobrovolně konzumovat média plné skryté reklamy a témat na objednávku.
© 2012 TREND Holding, spol. s r.o.