Oblíbená téma pro ideologů
Krize tradiční rodiny je jednou z top-témat, která dokáže probrat ze spánku mravokárcov, do akce povolá ideologů a ty, kteří rádi truchlí nad úpadkem civilizace a hodnot. Jde o polemiku, ve které je – podobně jako v některých dalších – více přesvědčení než smyslu pro realitu. Všichni by chtěli skutečnost trochu pootočit, změnit a vymodelovat podle vlastních snů. Ty sny mají pestrou podobu: od tradiční slovenské společnosti bránící se negativním vlivům Západu až po svatou víru, že manželství je vážná instituce a každý, kdo ji ignoruje nebo nedostatečně si váží, páchá těžký hřích.
Nezávisle na těchto odvěkých debatách si lidé organizují životy (a své vztahy) po svém. Ještě dříve než si autonomii moderního člověka všimli sociologové v České akademii věd, lidé ji reálně uskutečňují. Stát zůstává v defenzívě – organizuje psaní preambúl ústavy a politici absolvují povinnou jízdu chvalozpěv na tradiční rodinu. Kde-tu podpoří malým penězům půjčku pro žijící v nebo přiznají jim daňovou úlevu. A lidé stále nic. Tyto „háčky“ jejich nechytí. Pouze maximální praktici budou utíkat na radnici nebo před oltář kvůli několika eurům navíc.
Pocit, že právě teď nastává zlomová chvíle ohrožující tradiční rodinu, je falešný. Již v 19. století byli mnozí přesvědčeni, že v industriálním a urbanizovaných světě se rodina stane zbytečnou. Tržní ekonomika umožnila naplňovat potřeby lidí i bez širších rodinných vztahů. Muži i ženy zjistili, že mohou pracovat (a tedy postarat se o sebe) nezávisle na ekonomické podpoře nejbližších. Tradiční rodina se dostala do krušných časů, ale tento vývoj přinesl i mnohé pozitiva.
Podpora každému
Partnerské vztahy přestaly být čistě praktickou záležitostí. Lidé je začali budovat, aby v nich našli citovou oporu a blízkost ve světě, kde začala převládat neosobnost a tvrdost. Romantická láska (ta dříve velmi ve hře nebyla) dala vztahem novou energii, ale současně znamená pro partnerství i vyšší míru zranitelnosti. Při formálnějších vztazích je riziko konfliktů menší. Právě tam, kde lidé investují do vztahů hodně emocí, jsou konflikty pravděpodobnější. Intimita může znamenat ráj i peklo. Dobrý úmysl nebývá vždy odměňován …
V těchto souvislostech je možno číst i nové slovenské statistické ukazatele. Neskončila potřeba lidí vstupovat do vztahů. Stejně není konec s touhou mít a vychovávat děti. Změněné okolnosti však vedou k novým podobám těchto lidských očekávání. Nejde vždy o svobodné rozhodnutí. V tom je snad největší negativum. Nutnost dlouhodobě pracovat na své kariéře, opouštět rodnou zemi (protože v ní není možné slušně přežít) nebo vedle hypotékách zapomínat na děti – to nestojí za obdiv.
Co jiného můžeme ve svobodné pluralitní společnosti čekat? Formy soužití začínají být tak pestré jako cokoliv jiného. Tato různorodost nemusí být vždy skvělá, ale navzdory všem rizikům v ní cítit ochotu člověka prožít naplněný život v souladu se svými možnostmi.
slzet nad stavem věci nikomu nepomůže. Je nejvyšší čas, aby se jediným cílem stala podpora každému, ať uskuteční svůj životní projekt.