Hlavním současnou tématem Ameriky je narůstající rozdíl mezi bohatými a chudými. Oblíbeným vysvětlením je, že tento rozdíl je způsoben neřízeným kapitalismem, a jen pevná ruka vlády může vyřešit tento problém. Co se však stane, pokud se na tento příběh podíváme obráceně? Co když jsou narůstající majetkové rozdíly způsobeny právě americkou vládou?
Vezměme si takového Warrena Buffetta, který je často centrem této debaty. Nejenže se jedná o miliardáře, ale io advokáta vyšších daní z příjmu pro majetné. Buffetové zaměření na daně z příjmu je podezřelé. Nestal se totiž miliardářem díky vysokému příjmu, ale spíše vlastnictvím aktiv, jako například jeho podíl v mnohonárodní holdingové společnosti Berkshire Hathaway. Mnozí jsou si vědomi jeho prozíravosti, zejména, co se týče investic «na okraji bezpečné zóny»-nebo s minimálním poklesem. Je však málo takových, kteří vědí, že největším zdrojem této bezpečnosti je pro pana Buffeta, v posledních letech, americká vláda.
Během krize v roce 2008, buffetové investiční portfolio obsahovalo množství akcií nestálých finančních společností jako GE a Wells Fargo. V rozpětí dvou měsíců se hodnota akcií Berkshire, a tím i buffetové čisté obchodní jmění, zmenšila o polovinu. Buffet reagoval tím, že vklad víc do bankrotujících finančních společností, jako Goldman Sachs a hned na to veřejně požádal o pomoc. Ministerstvo financí a Federální centrální banka přišli s množstvím záchranných plánů ve prospěch těchto problémových finančních celků. Některé z těchto programů byly speciálně určeny pro buffetové holdingové společnosti jako GE. Jen o dva roky později, díky těmto záchranným programem, akcie Berkshire prudce stouply. Buffetové investice do Goldman Sachs, kterou sám označil za sázku, mu vynesla miliardy ai po letech mu přináší zisk.
Pan Buffet však nebyl jediný, kdo profitoval z těchto záchranných programů. Ostatní bohatí občané jemu podobní, kteří často vlastní většinu aktiv ve Spojených státech, též nepřiměřeně zbohatli. Nevyřčenou příběh o tom jak Warren Buffet a jemu podobní «zbohatli» obsahuje kapitolu o tom, jak se jim jen podařilo vyhnout se ztrátě, protože jejich špatná investiční volba nemohla skončit jinak než ztrátou.
V rozpětí téhož dvouletého období, kdy buffetové čisté jmění prudce vzrostlo, 12 milionů Američanů žilo na stravenek kuponech. Nespočet Američanů střední a spodní vrstvy přišlo o práci a střechu nad hlavou. Malé podniky byly zničeny. Tímto Američanům však podpora poskytnuta nebyla. Ti, co získali nejméně během let ekonomického rozmachu, trpěli nejvíce během bankrotu. Když slyším řeči o tom jak záchranné programy pomohly ekonomice, rád bych se jich zeptal komu ve skutečnosti pomohli?
Pátého března tohoto roku, burzovní index Dow Jones zaznamenal jedině růst poté, co od roku 2009 směřoval přímo dolů. Je všeobecně známo, že za tím stojí politika Federální banky. Její předseda Ben Bernanke často poukazuje na nárůst akcí jako na důkaz úspěchu jím vedené politiky. Je možné, že se tak rád chlubí ziskem akciových trhů, protože se nemůže pochlubit vytvářením pracovních míst ani hospodářským růstem. V posledním čtvrtletí roku 2012 se náš hrubý domácí produkt zvýšil jen o 0,1% a hospodářství tak může jen těžko vyvoriť dostatek pracovních míst na to, aby drželo krok s nárůstem populace. Poslední zpráva Ministerstva práce odkazuje pouze na mizerný počet nově vytvořených pracovních míst, ve výši 88 000, v měsíci březen. Osobní příjem klesá již roky a navíc se nacházíme uprostřed nejhoršího období pro nárůst mezd za poslední dekádu. Akciový trh se má dobře, avšak dvě třetiny všech akcií jsou vlastnictvím nejbohatších Američanů. Jen ti nejbohatší tak mohli profitovat ze štědré politiky Federální banky. Federální banka také snížila úrokové sazby, a tak mohl miliardář Mark Zuckerberg získat hypotéku s 1%-ní sazbou. Většina Američanů by se považovala za šťastnou, kdyby získala vůbec nějakou hypotéku, a ne ještě s takovým mizerným úrokem. Půjčky malých podniků zůstávají mizivé a úroky kreditních karet zůstávají vysoké. Na druhé straně, pan Buffet právě oznámil důležitou koupi, financovanou především levným dluhem. Taková dohoda o skoupení akcií na dluh se vyplatí, když jsou sazby tak nízké. Nicméně, jakoby náhodou, podle zákona, povolení k investování do fondů typu Private Equity mají jedině milionáři, kteří je používají.
Tento nerovnoměrný zisk bohatých, díky politice Federální centrální banky, prostřednictvím akciových trhů a trhů s obligacemi, je zachycen v nedávno publikované zprávě výzkumného střediska Pew Research Center o prvních dvou letech ekonomického oživení. Jejich analýza odhaluje, že od roku 2009 do roku 2011, předpokládané čisté jmění nejvyšších 7% se zvýšilo o 28%, zatímco předpokládané čisté jmění nižších 93% kleslo. Tento ostrý vzrůst týkající se bohatých nemá nic společného s jejich investičním ostrovtipem, ani s jejich prozíravostí, když jde o riskantní akce, dokonce ani s jejich těžkou prací. Všechno bylo totiž řízeny vládou a Federální bankou.
Jeden z aspektů politiky Federální banky se však dotkl každého, dokonce i chudých. Politika snadno dostupných peněz zvýšila ceny komodit. Přesto, že dobýt po benzínu se blížil k minimu a americké zásoby jsou tak četné, že Amerika dokonce vyváží benzín, cena benzínu na čerpací stanici překročila tuto zimu další rekord. Američané tak utrácejí rekordně vysoké procento ze svých nezdaněných příjmů na benzín. Vysoké ceny benzínu tak nepřiměřeně zasáhly stejně nízkou i střední vrstvu.
Nejbližší, když budete přemýšlet nad tím jaký podíl má vláda v nárůstu majetkových rozdílů, položte si tuto jednoduchou otázku: Od začátku krize si naše vláda půjčila více než 6 bilionů dolarů a vytlačila ještě několik dalších bilionů. Do koho kapes šly všechny tyto peníze?
(Zdroj: Zerohedge)
Překlad: Valéria Tunegová, Nadace F. A. Hayeka [1]