Na jedné z povolebních plaveb Veřejnosti proti násilí lodí byly i takové typy. Mezi nimi pracháč, jehož v knize nazýváte pánem Foxem. Jeho si prý vyhlédli Ivan Mjartan, váš švagr Ľuboš Machaj a Jan Budaj s tím, aby financoval soukromé rádio, ze kterého později vznikl Twist.
Na začátku byl Mjartan a Machaj. Oni byli rozhlasáci, Budaj o rádiu věděl figu dřevěnou. Machaj mi tehdy o celé věci nic neřekl. Dostal jsem se k tomu projektu jako slepí k houslím, když tito tři za mnou přišli ze zoufalství, protože nevěděli, jak na to. Do 180 dnů od přidělení licence totiž museli začít vysílat. Zaměstnali šest lidí z rozhlasu, ti však nevěděli, „kde bůh bydlí“, a čas nezadržitelně běžel.
Nabídli mi post ředitele, což se mě dotklo. Buď mě vezmou jako partnera, nebo ať si trhnou nohou. Nakonec souhlasily. Sehnal jsem vhodné prostory, které jsem v podstatě bez koruny předělal, postavil celý tým. První úvěr pro Twist jsem garantoval vlastním domem. Později jsem vybavil licence na všechny ostatní vysílače a sehnal další investiční peníze.
Twist byl za mečiarizmu kultovní, stáhli jste k sobě humoristů, „vyrobili“ moderátorů a reportérů, měli zpravodajství, kde mladý Karol Lovaš dostával do hysterie mluvčích HZDS, zavedli relaci Černá skříňka pro ty, co chtěli kritizovat režim, vytáhli nahrávku Lexy s Hudek … Jenže v roce 1998 Mečiar padl a management rádia nepochopil, že doba se změnila.
Říká se tomu společenská objednávka. Že to přestalo fungovat, nebyl můj problém, na to jsem měl programového ředitele Luboše Machaja. Jasné, že to selhalo. Začali jsme totiž hrát otřesnou hudbu, a to až tak, že jsem Twist v autě někdy raději přeladil. Na každé poradě jsem říkal, že vysíláme nahovno hudbu, aby s tím něco udělali. Tvrdili mi, že se v tom nevyznám.
Když pak Machaj kandidoval na šéfa Slovenského rozhlasu, dal velké interview, kde všechno hodil na mou hlavu. Prý jsem nepostřehl, že se změnila společenská objednávka. Co jsem měl udělat, jsem neudělal, a co jsem udělal, jsem udělal špatně. To se mu už o Twiste mluvilo hravě, neboť v něm nebyl, pracoval jako intendant STV. Za program Twista v kritickém čase přitom odpovídal on.
Tím, že jste šlapali proti koalici Mečiar, Slota a Ľupták, bylo jasné, že privatizérov a státní podniky dostanou zákaz inzerovat v Twiste a další se budou bát, aby nepřišli o zakázky. Bylo pak prozíravé držet projekt s nulou na kontě? Neboť celé rádio fungovalo na úvěrech, které vás nakonec potopily.
Měl jsem to vypočteny. Viděl jsem, jak to funguje v zahraničí a měl jistotu, že jednoho dne přijdou zahraniční investoři iv tomto byznysu. Potřeboval jsem přežít, dokud se tak stane.
Kdybych dělal, co Flašík, který dostal od Mečiara přes Donar miliony na rozběh konkurenčního rádia Koliba, tak bych vám toto interview dával v Monaku. Byl jsem také naivní, protože kdybych zůstal s Mečiarem, VSŽ by možná neprivatizovat Rezeš, ale já, a dodnes by to byl slovenský podnik. V tomto směru jsem byl blbej.
Je pravda, že Rezeš vám nabídl čtvrt miliardy korun, pokud mu propouštívejte Twist?
Nabídl mi to osobně jako „keš“ v jeho kanceláři v roce 1997.
V té době nebylo nejmoudřejší pohybovat se s takovou částkou. Na účet vám to jistě nemohl poslat.
No to určitě ne, bylo to v kufříku. Samozřejmě, v té době bych domů asi ty peníze nedonesl. Bůhví, jak by to dopadlo, kdybych na to slušel, ale to dnes není podstatné. Podstata spočívá v tom, že jsem byl z dnešního pohledu hlupák.
Proč jste Twist provázanými s Josefem majské?
Neboť jsem se kompletně zadlužil a bylo třeba splácet půjčky. Neměl jsem na ně, protože já, blbec, který si předtím podíval 20 rozhlasových stanic v Švýcarsku, jsem si myslel, že jakmile začneme vysílat, vyděláme na reklamě. Jenže ve „Svájc“, na rozdíl od nás, fungovaly normálně obchodní vztahy.
V čem to bylo u nás jiné?
Přišla firma, že si koupí reklamu za 300 tisíc, ale s tím, že polovinu její vrátíme na ruku. Bylo to postavené na takzvaném kick-backu. Dělali to všechny rádia, jen my ne. Zakázal jsem to, protože to byla korupce.
Pochopitelně, peníze pak putovaly do konkurenčních rádií. Zadlužil jsem se jako svině a nebylo úniku. Vysílali jsme sice mnoho reklamy, ale jen proto, že jsem v začátcích mnoho věcí vybartroval.
Vraťme se k majské.
Když mi šla banka po krku a těšila se, jak mi vezme dům, byl jsem zoufalý. Kámo mi řekl, abych šel za majské. Nevěděl jsem, kdo to je. On tvrdil, že je to takový „sedlák“, ale že má strašně hodně peněz.
Do té doby jste se neznali?
Ne. Setkali jsme se a já jsem ho namluvil, aby koupil polovinu Twista. Dohodli jsme se na 26 milionech. Dohoda zněla, že on dá peníze, já to vybuduji a nakonec jeho podíl prodám, díky čemuž mu je se ziskem vrátím. Peníze jsem však z něho tahal dva roky. Jeho sekretářky už měli z mých návštěv prdel.
Proč?
majské tam měl předsíň, kde vždy od rána seděli „vlaštovky“, které čekaly na přijetí. Viděl jsem tam všelijakých lidí a představitelů všech politických stran. Pokud majské kdysi říkal, že podplatil každého, myslím si, že říkal pravdu.
O vstupu majské Sipox do Twista tehdy veřejnost nevěděla.
Akce Twista byli na doručitele. Nebylo v mém zájmu zveřejňovat majské majetkovou účast. Tehdy byl totiž pohádaný s Mečiarem, který měl v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání většinu. Bez ní bych další frekvence pro rádio nezískal. Dohodli jsme se proto, že jeho kapitálový vstup utajit. Pokud by se provalilo, že je spolumajitel, mohli bychom to zavřít.
Vám nepřekážela jeho pověst?
Tehdy žádnou neměl. Nikdo nevěděl, kdo to je, mluvíme o letech 1993 až 1995. Nejdříve dělal kšefty s počítači, později s ropou, ale to byl normální obchod – levně koupil, draze prodal.
Vědělo se o jeho aroganci, že jeho firmy neplatí odvody za zaměstnance, z čeho se smál, že on je majitel, ne ředitel.
To bylo později, nezkoumal jsem to, protože se mě to netýkalo a ani mě to velmi nezajímalo. Byl to jeden z akcionářů, který si legálně koupil podíl v Twiste. Když se však udobřil s Mečiarem a Diana (Dubovská, tehdejší manželka majské, pozn. Autora) se měla stát poslankyní HZDS, začal na mě tlačit, aby se Twist zapojil do kampaně v její prospěch. Řekl jsem, že jedině přes mou mrtvolu. Pokud se mu nelíbí, ať mě vyplatí a pak si může dělat, co chce.
V roce 2002 skončil ve vazbě.
Už dávno předtím mi oznámil, že své akcie daroval na Vánoce svým dětem. V roce 1998 nastoupil do vlády Dzurinda a zrušil akcie na doručitele. Museli jsme tedy vyjít s pravdou ven. Mnozí známí se ode mne tehdy odvrátili, neboť majské jim už „nevoněl“.
Co jste udělali, když na něj vydaly zatykač?
Řekl jsem mu, že ho zavřou a pravděpodobně mu obestavěl celý majetek včetně akcií Twista, přestože už patřily jeho dětem, protože nebylo jasné, zda nezavřou i jejich. Z toho vyplývalo, že by pak už nebylo možné ty akcie prodat a on by ztratil peníze.
Dohodli jsme se proto, že mi je prodá zpět za 40 milionů korun. Dal za ně necelých 26 milionů, takže to byl pro něj dobrý kšeft. Vyplatit jsem ho měl až tehdy, když akcie prodám. Byla to férová dohoda. Jinak předtím mě zkoušel zatáhnout i do jiných jeho kšeftů včetně BMG Invest, ale odmítl jsem. Řekl jsem mu, že pokud bude dělat kšefty s Frunim, skončí v base.
Nakonec jste na vstup do Twista našli investorů.
Jenže majské děti zjistili, kolik peněz je ve hře, a začali dělat obstrukce. Normální tržní cena za 67 procent akcií rádia tehdy byla kolem 140 milionů korun, měli jsme však i 70-milionové dluhy. S investory jsme se proto dohodli, že zaplatí celou částku, polovina půjde na dluhy a ze zbývajících 70 milionů dám dle dohody 40 milionů majské. Jeho děti však viděli smlouvu, kde bylo 140 milionů, a tak pravděpodobně chtěli polovinu z celé této částky.
O dluzích by snad jako akcionáři věděli, ne?
V životě v rádiu nebyly. Neexistuje jediná listina z představenstva, kde by se vyskytl jejich podpis. S majské se dohadovali těžko, ale když už jste se dohodli, měl zbojnickou čest a slovo dodržel. Jeho děti jsou přesný opak. On mě nikdy neodrbal, ony ano.
Díky nim jsem musel nakonec prodat Twist za korunu s tím, že jsem se tak zbavil všech dluhů. Miliony, které jsem měl dostat od investorů, jsou tedy mou čistou ztrátou. Nový majitel vyplatil majské i výměnou za to, že stáhli všechny soudní podání na mou osobu včetně mého osobního konkurzu.
Stále však máte spory s potenciálním maďarským investorům, se kterým jste jednali už dříve.
Dohodli jsme se na vstupu maďarsko-amerického investičního fondu přes jeho nizozemskou dceřinou společnost, přičemž ta zaplatila zálohu 19 milionů korun. Uzavřené smlouvy však byly časově ohraničené a ona je nechala záměrně expirují. Pak nás začala vydírat, že už nechce 67, ale 95 procent akcií Twista, a nedá 140, ale jen 90 milionů. S tím, že 40 miliónová sekera pro majské ji nezajímá, že to si mám řešit sám. Na to jsem přistoupit nemohl.
Vstoupit chtěl nakonec jiný investor, velké francouzské konsorcium, které vlastní asi 100 evropských rádií. Vyznal se v tom a rychle jsme se dohodli, jenže do hry najednou vstoupili Ernest Valko a majské děti. Valko byl členem Rady pro televizní a rozhlasové vysílání a vynesl z ní mé spisy, které poskytl majské.
Jak víte, že spisy vynesl Valko?
Řekla mi to šéfka rady, paní Valéria Agócz.
majské děti se tak dozvěděli, že máte inkasovat až 140 milionů?
Přesně tak, přičemž jim uniklo, že máme i dluhy, které je třeba vyplatit. A protože měli 50 procent akcií, zdálo se jim, že jejich jdu oj .. ovat a že 40 milionů, na kterých jsme se dohodli s jeho otcem, je málo. Přitom to byla pevná dohoda a platila by i v případě, že bych akcie prodal za čtvrt miliardy.
Jožo však seděl v base a jeho děti na mě poslali právníků. Vytvořili takové peklo a právní galimatyáš, že ten seriózní francouzský investor odskočil a místo nás koupil konkurenční rádio Okay. A byli jsme v řiti.
Aby toho nebylo málo, na arbitrážního soudu maďarské obchodní komory nás zažaloval maďarský investor, který předtím zaplatil zálohu. Netušil jsem, že jeho jednatel je zároveň prezidentem komory, takže jsme arbitráž samozřejmě prohráli. Od té doby již více než sedm let čelím exekucím.
Je pravda, že jste již díky nim přišli o 200 tisíc eur?
O mnohem více, protože mimo jiné mi v rámci exekuce zabavili i rádio v Česku.
V celé exekuci má jít až o 900 tisíc eur.
Dnes si už nárokují snad 1,5 milionu eur. Maďarsko-americký fond nizozemskou dceru prodal nějakým vymahače v Čechách. Podstatné je, že dva majské „dědicové“ a „národní hrdina Valko“ mi svým nezákonným postupem prakticky zničili život. Roky se vláčet po soudech v Česku i na Slovensku, právníci mě stojí velké peníze. Celé to má strašné dozvuky včetně rozvratu v rodině.
Proč jste kdysi chodili ven pouze s pistolí?
Odkdy jsem v 90. letech začal vystupovat proti Mečiarovi, dostával jsem neustále výhrůžky. Když vás chce někdo zabít, tak vás zabije, žádná ochranka vám nepomůže. Atentátu jsem se neobával, to by jim po Remiáše asi nestálo za to. Věděl jsem, že mě nezastřelil na ulici, protože by to byl politický skandál světového rangu, vždyť dva američtí prezidenti, konkrétně Bush a Clinton, ve svých zprávách o stavu unie vzpomínali i rádio Twist.
Pistole jsem začal nosit, neboť nejsem abstinent. Chodím i po hospodách a není nic jednoduššího, než vyprovokovat bitvu pod blbou záminkou typu „ošklivě ses podíval na mou přítelkyni.“ Stačilo to zakřičet, aby bylo pět svědků, a pak mě v bitvě zabít. Stačí vás kopnout do hlavy, zlomit vám vaz. Při pitvě se pak zjistí, že smůla, Hryc vypil čtyři vodky, jak opilec se popral a doplatil na to. V takové situaci by mi určitě pomohla právě pistoli.
Denně desetkrát pláču, ale co mám dělat?