Půjčky Praha

Nová země potřebuje vlastní měnu, to je samozřejmé. Plán zní na papíře prostě: hermeticky uzavřít hranice, vyměnit staré peníze za nové a původní měnu prohlásit za neplatnou. Tak to v roce 1918, první týden po vyhlášení československé samostatnosti, navrhoval ekonom Josef Macek. Upozorňoval na to, že rakouská centrální banka pokračuje v tisku bankovek, které započala ještě v posledních měsících první světové války, aby byla schopna platit závazky. Zatímco bylo Československo navázáno na rakousko-uherské peníze, jeho hospodářství ohrožovala nekontrolovatelná inflace.

Jak však uzavřít hranice, když žádné ještě reálné neexistují? O budoucí podobě Československa se právě rozhodovalo na pařížské mírové konferenci, což využívali budoucí sousedé. Jižní Slovensko – v některých částech až po Zvolen – kontrolovány maďarské vojska, s jejich vytištěním z území nakonec pomohli italští legionáři. A současný Český Těšín s okolím si nárokovali Poláci.

Obtížná situace

Zatímco československá delegace pod vedením Karla Kramář a Edvarda Beneše vyjednává hranice státu v metropoli Francie, v Praze plánoval budoucí ministr financí Alois Rašín řešení finanční situace. Okamžitě zastavil akceptaci bankovek mladého rakouského státu. V centrální bance bývalé monarchie nechal vytisknout nové bankovky v celkové nominální hodnotě dvou miliard rakouských korun. Snadno se rozlišovaly: bylo jich třeba vytisknout rychle, a tak byly potlačeny jen na jedné straně.

A. Rašín chtěl novou měnu co nejdříve, bál se inflace způsobené nekontrolovaným oběhem stále společných bankovek. Jenže vytištění potřebného objemu peněz v USA by trvalo nejméně půl roku, dokonce i na kuželky by se čekalo několik měsíců. A to bylo podle něj příliš dlouho.

V únoru 1919 vystoupila ČSR z celní unie s Rakouskem a zastavila pohyb zboží. První březnový týden uzavřeli desítky tisíc vojáků čerstvě dohodnuto hranice mladého státu. Začalo se razítkování bankovek, první z bývalých států Rakouska-Uherska. Po týdnu byly všechny neopečiatkované bankovky prohlášeny za bezcenné. Od začátku dubna se novým oběživem stala československá koruna.

Kde vzít peníze

Na běh státu si třeba půjčit, jenže jak má zcela neznámá krajina získat důvěru a zajistit si silnou menu? Podle A. Rašína tím, že dělá úsporná opatření. A to od podlahy-českoslovenští představitelé v Paříži měli od něj výslovně zakázáno stravování v hotelových restauracích či přepravu taxíky.

Výměna peněz byla zároveň spojena s omezením jejich množství v oběhu: každý, kdo přinesl peníze na kolkování, dostal zpět jen polovinu. Ta druhá byla nucenou půjčkou státu. Může to vypadat nespravedlivě, ale půjčené peníze stát do roku 1926 vrátil. A. Rašín tak získal prostředky na chod státu a zastavil i inflaci, kterou později trpěli okolní krajiny. Dohromady stáhl z oběhu zhruba třetinu hotovosti. Ferdinand Peroutka ve svém Budování státu potvrzuje, že rozhodnutí zbavit se rakouské koruny co nejrychleji bylo velmi předvídavé, její kurz totiž padal obrovským tempem. V době převratu se ještě dalo ve Švýcarsku získat za sto korun 46 franků. V období měnové odluky to už byla jen polovina. A v prosinci 1919, tedy jen rok od vzniku ČSR „už žádný Švýcar nedal za rakouskou korunu více než čtyři centimů,“ uvádí F. Peroutka.

Kromě samotné hotovosti zvyšovaly inflaci i dlužní úpisy, které si obyvatelstvo mohlo přes válku koupit a půjčit tak bojující zemi peníze. A. Rašín zrušil jejich zaměnitelnost na území ČSR, což vyvolalo velký odpor – množství lidí mělo v dluhopisech uloženo nemalé úspory. V ČSR by tyto dluhy Rakouska-Uherska znovu zvyšovaly objem peněz v oběhu. A ne malou měrou, v jediný den se jejich například v listopadu 1918 vyměnilo za více než 600 milionů korun.

Jeho krok ale později schválila i pařížská konference. Dluhopisy se nadále daly změnit za hranicemi v Rakousku, kde přispívaly k rostoucí inflaci. Silná koruna měla začátkem 20. let i další nepříjemné následky – vysoká cena zboží k vývozu přinesla pokles průmyslové produkce a zvyšovala nezaměstnanost – v trinásťmiliónovej zemi bylo koncem roku 1922 více než 400 tisíc lidí bez práce.

První oficiální československé bankovky byly vytištěny ještě v roce 1919, mince se razily až od roku 1922. Díky rychlé odluce od bývalého mocnářství se podařilo ČSR postupně vybudovat pevnou měnu, ale nešlo jen o sílu koruny. Přestože země představovala třetinu území celé monarchie, nacházelo se v ní téměř sedmdesát procent průmyslu Rakouska-Uherska. Významné okolní země a Německo byly jako poraženy ve válce navíc zatížené placením reparací. A další velký soused Rusko, které z války vystoupilo ještě v roce 1917, se zase zmítalo v občanské válce. ČSR měla navíc podporu velkých mocností, včetně Francie a USA.

Ministr hříšného národa

A. Rašín, který celou hospodářskou a finanční politiku nové země postavil na omezení inflace a síle nové měny, byl tvrdá povaha, více ho bavili konflikty než kompromisy. Nejvíce tlačil na brzké přijetí nové měny – první březnový týden neodcházel z ministerstva ani v noci. „Pokud chceme finančně posílit náš stát, musíme to někdy dělat i způsobem, který přikazuje odříkání úředníkům a občanům. Ale jen proto, abychom zajistili národu svobodu, „cituje F. Peroutka.

A. Rašín byl ideálním politikem do těžkých dob, velmi mu totiž na veřejné mínění nezáleželo. Podle historika Jiřího Kovtun vyčítal svým spoluobčanům tři hříchy: že zleniveli, že se více spoléhají na všemohoucnost státu jako na sebe sama a že si myslí, že svoboda znamená jen neposlušnost a konec poroučení. Zdálo se, že ho nezničí nic: jako mladý několikrát seděl, v roce 1917 dostal dokonce trest smrti za spiknutí proti mocnářství. Úspěchu ekonomiky se nedožil. V lednu 1923 ho dostihl anarchista Josef Soup a jeho střela zasáhla míchu. O měsíc později zraněním podlehl.

Jeho nástupcem se stal neméně významný národohospodáře, profesor Karel Engle. Neprosazoval silnou měnu za každou cenu, což přispělo ke zklidnění hospodářské situace.

TREND přináší nový seriál Psal se rok …, ve kterém se bude věnovat zajímavým historickým událostem a podívá se na ně z hlediska ekonomiky. Prostor dostanou velmi staré i nedávné příběhy, které zasáhly Slovensko a svět.

Článek vyšel v aktuálním vydání týdeníku TREND 13/2012.

Tištěný TREND na webu, kniha jako dárek a další: Devět důvodů, proč si předplatit časopis TREND. ^[1]

Foto – ČTK

© 2012 TREND Holding, spol. s r.o.