Půjčky Praha

Společná měna prožila rozdělení Československa jen o pár týdnů.

PRAHA ^[1] . Václav Klaus ^[2] , nynější český prezident, nebyl před více než dvěma desetiletími stoupencům rozdělení československé koruny.

Přesto k odluce došlo, neboť rozdíly v ekonomické situaci obou zemí byly již zcela zřetelné, jak připomněl český deník E15.

Konec československé měnové unie přišel mnohem rychleji, než předpokládali politici. Společná měna prožila rozdělení Československa jen o pár týdnů.

Těsně před odlukou bylo v obou státech oběživa asi za 100 miliard Kčs.

Lidé ho měli k dispozici v 350 milionech bankovkách a ve více než třech miliardách mincí. Po ukončení odluky byl vyčíslen poměr původního oběživa mezi republikami 70:30.

Veškeré náklady na operaci (v Česku) kryla Česká národní banka (ČNB) z vlastních prostředků. Získala je na základě ztracených či nevrácených bankovek a mincí z oběhu.

Uznání iv zahraničí

Bezchybný průběh měnové odluky vyvolal uznání v zahraničí. Stal se předmětem zájmu expertů Mezinárodního měnového fondu (MMF), kteří do detailů studovali její průběh. Scénář se následně stal součástí doporučení fondu pro podobné případy.

Původní záměr skloubit politiku dvou centrálních bank, si experti vlastně ani neměli šanci vyzkoušet. Zahraniční investoři, podniky a ani lidé měnové unii nevěřili a koruny začali vyměňovat za devizy. Rozdíly mezi oběma novými státy byly markantní.

Český finanční sektor měl tehdy v bankách přebytek finanční hotovosti, úspory obyvatel a podniků rostly. Na Slovensku bankám hotovost chyběla a zároveň se zvyšoval tlak na poskytování půjček.

„Obě země musí již nyní realizovat své vlastní cíle odlišnými postupy, které už nelze provádět za existence společné měny,“ řekl tehdejší český premiér Václav Klaus v televizním projevu, ve kterém oznamoval vznik nezávislých národních měn.

Klaus, bývalý guvernér slovenské centrální banky Josef Tošovský a exministr financí Ivan Kočárník vždy označovali měnovou odluku za technické opatření, jehož cílem byla změna československé koruny na plnohodnotnou českou korunu.

Kuželky dostali už na podzim 1992

Centrální bankéři byli k měnové unii podstatně skeptičtější než politici. O tom, co bude, když nevydrží federace, přemýšleli delší dobu.

V polovině ledna 1993, jak vzpomíná tehdy nejmladší člen bankovní rady, v současnosti šéf České spořitelny Pavel Kysilka, bylo svoláno tajné zasedání užšího kabinetu.

Na něm seznámili Klause s plánem na měnovou odluku a přesvědčili ho o nezbytnosti její uskutečnění.

Klaus později potvrdil, že dlouho váhal. „Původně jsem nebyl stoupencem měnové reformy, ale pár týdnů ekonomického vývoje a tlak z ČNB mě vedly ke změně stanoviska.“ Přikývnout musel i tehdejší slovenský premiér Vladimír Mečiar ^[3] , nakonec však Slováci český plán přijali.

Po letech Kysilka tehdejší atmosféru v Trenčianských Teplicích charakterizoval, že „vyměňovali jsme si dokumenty, pili borovičku, jedli guláš a dělali jsme odluku“.

Centrální bankéři se podle Kysilka na měnovou odluku tajně připravovali od roku 1992. Kuželky, které se později lepily na bankovky, dostala ČNB z Kolumbie už na podzim.

Model československé odluky se uplatnil i ve světě. Čeští bankéři pomáhali k vlastní měně například v Moldavsku nebo v Gruzii.