Aktuální vydání Reflexu, které se zaměřilo i na podnikatelskou dráhu Andreje Babiše, se dočkalo nevídaného prodeje. V různých částech Česka ho totiž začali skupovat neznámé osoby a obvyklých zákazníci se k němu nedostali. Týdeník se proto rozhodl, že proti této podle nich cenzuře slova bude bojovat i na internetu a nabídl svůj obsah týkající se nejbohatšího Slováka zdarma.
Ostatní vydání Reflexu někomu asi leželo v žaludku.
V článku s názvem „Legenda o Svatém Andreji“ se zaměřuje zejména na tři kauzy z Babišová minulosti, které mají zpochybňovat, že začínal úplně od nuly a první kroky k jeho bohatství nejsou takové transparentní, jak by si sám přál.
1.
Babiš po rozpadu federace zakládal pro Petrimex v Praze Agrofert a mateřská firma od něj očekávala loajalitu, jenže začátkem května 1995 akciovka Agrofert zvýšila základní kapitál z jednoho milionu korun na čtyři. Petrimex do Agrofertu investoval stovky milionů, avšak najednou prý ztratil zájem, o čemž měla svědčit zápis z mimořádné valné hromady z února 1995, kterou se Agrofert bránil u soudu, kam ho naštvaná matka pohnala. Soud žalobě nevyhověl, takže se Petrimex ze stoprocentního vlastníka stal minoritním akcionářem az Agrofertu časem vycouval. Oficiálním vítězem celé operace byla neznámá firma OFI z malého švýcarského města Baar, založená nedlouho předtím spolužáky Andreje Babiše z počátku 70. let.
Pro Babiše to byl životně důležitý manévr, který podle Reflexu provázely dvě podezřelé okolnosti. Existuje vážná pochybnost, zda se mimořádná valná hromada, na níž Petrimex vypadl ze hry, vůbec konala. Pod zápisem je totiž i podpis místopředsedkyně představenstva Petrimexu, která se však v té době dodržovala v Británii na služební cestě. Petrimex proto tvrdil, že jde o padělek, ale Babiš na českém soudu i tak vyhrál. Druhým problémem je původ peněz, se kterými se majetek navyšoval. „Když se později do Švýcarska vydal redaktor Respektu Jaroslav Spurný, zjistil, že OFI, majitel obřího koncernu v České republice, nemá ani svou vlastní kancelář,“ uvedl týdeník.
Preference ANO se podle posledního průzkumu pohybovaly kolem 16 procent.
2.
V roce 2001 se Babiš ucházel o státní Unipetrol a bylo proto neúnosné, aby většinu Agrofertu držela nějaká schránková firma. Objevil se proto na scéně nový majitel ze Švýcarska, a to „rodinná firma“ Ameropa, která nemusela odkrývat svou majetkovou strukturu. Pár měsíců poté, co Babiš Unipetrol nakonec získal, i najpriek vyšší nabídce jiné firmy, vydala Ameropa prohlášení, že v Agrofertu nikdy neměla majoritu. „To, že pak Babiš za Unipetrol nezaplatil a privatizace se musela vypisovat znovu, už je jiný příběh. Zůstává ale podstatný fakt, že v kritickém okamžiku Babiš vytvářel iluzi o západním investorovi s prověřenou značkou a že vláda na to slyšela, byť tentokrát se původ kapitálu ztrácel v mlze, kterou Babiš aktivně vypouštěl, „ napsal Reflex.
3.
Na přelomu století byla jednou z nejdůležitějších součástí rodícího se impéria Agrofertu Lovochemie, největší český výrobce dusíkatých hnojiv a dodnes hlavní pilíř jeho chemické divize. Za tuto akvizici si Andrej Babiš ve své době vysloužil trestní stíhání a státní zástupkyně ho podezřívala z porušení povinností při správě cizího majetku a zneužívání informací v obchodním styku.
Agrofert a německý podnik BAGS měli společnou firmu PROfertil, která původně držela v Lovochemii 51 procent. „PROfertil byla kvůli nákupu Lovochemie zatížena půlmiliardové půjčkou u IPB. Babiš ale pak do Lovochemie přivedl třetího hráče, státní Unipetrol, se kterým vytvořil jinou firmu – a nakonec předsedal současně představenstvo obou firem i Lovochemie. Podle vzoru Petrimex pak nejprve PROfertil zatlačil do pozice menšinového vlastníka, a to tak, že Němci nebyli připuštěni k navyšování kapitálu. Tím se PROfertil dostala do potíží, neboť za úvěr v bance ručila právě většinovým podílem v Lovochemii. A ten najednou neměla. Předseda představenstva PROfertil Andrej Babiš poslal PROfertil do likvidace. Němci se ocitli mimo hru a IPB zůstala pohledávka 500 milionů korun, kterou později převzala Slovenská konsolidační agentura, čili my všichni. Němci na Babiše podali trestní oznámení, stejně tak ČSOB coby nástupce IPB. Vyšetřování šlo do ztracena, „ popsal pozadí kauzy týdeník.
Podle Reflexu by měl každý podnikatel, který vstupuje do politiky, odkrýt karty a ukázat, jak ke svému majetku přišel. V případě Babiše však údajně vznikají spekulace, že to ze začátku byly například peníze, které se k němu oklikou zakutálelo z nelegálních transakcí v československém zahraničním obchodě, nebo dokonce peníze, které si komunistická rozvědka odlévat na zahraničních kontech a nové vedení je na počátku 90. let nedokázalo rychle stáhnout zpět do země.