Půjčky Praha

Ještě předminulý pátek začal velký výprodej drahých kovů. Ten jakoby jedním dechem pokračoval iv pondělí, aby se stalo to, co tu nebylo už 30 let. Zlato se propadlo za dva dny o 209 USD a stříbro o celých 5 USD. Velikost obchodování byla obrovská. Oba kovy následně zachytili dno v okolí 1320 USD a 22 USD. Následující dny sice pokračoval trend mohutnosti obchodování, avšak ceny se až tak nehýbali. Zbytek týdne nakonec doběhl klidně.

Cena zlata uzavřela na úrovni 1406,5 USD, což bylo o 70,5 USD méně než minulý týden. Cena stříbra padla o 2,56 USD a je na úrovni 23,29 USD. Poměr ceny zlata a stříbra je na úrovni 60,39 (tj. za gram zlata byste si koupili 60,39 gramu stříbra; minulý týden to bylo 57,14). To znamená, že stříbro bylo tento týden zasaženo výprodejem o něco méně než zlato. HUI index (index nejdůležitějších zlatých těžebních společností) skončil na úrovni 286,41 a opět klesl ve srovnání s minulým týdnem. XAU index (index zlatých a stříbrných těžebních společností) ukončil na úrovni 102,89 a stejně výrazně klesl. Krátké koncentrované pozice velkých bank (sázka na pokles ceny) na COMEX se jen mírně snížily na zlatě. Na stříbře se dokonce zvýšily, co opravdu překvapilo mnohé.

Očekávalo se, že při poklesu cen budou velké banky pozice uzavírat. To jednoznačně indukuje, že s poklesem – na papírovém trhu – jsme ještě neskončili.
Popsat situaci z tohoto týdne se dá jedině slovem panika. Co se přesně dělo? Měli jsme tu několik zpráv, které působily jistě negativně na drahé kovy. FED zvažoval ukončení nákupu dluhopisů, Kypr údajně chtěl prodat své zlato (to vyvolalo obavy, že to udělají i ostatní země), slabší data z Číny a euforie na akciových trzích. Ať byly tyto zprávy negativní pro drahé kovy, sami o sobě by takový pokles neměli jak vyvolat. Byly však podle mého názoru velmi dobře využity velkými bankami, které mají koncentrované krátké pozice. Ted Butler například k tomu napsal, že pokles ceny v pondělí je jednoznačně výsledkem margin callů (výzva k doplnění depozitu při obchodování) těch, kteří drželi dlouhé kontrakty (sázku na růst ceny). To je podpořeno i faktem, že správce COMEXT CME a např.. i Šanghajská burza zvedly požadavky na výši marže, což jen donutilo dalších obchodníků prodávat své dlouhé pozice. Co můžeme tedy očekávat v nejbližší budoucnosti? Viděl jsem predikce na úrovni 1100 USD u zlata a 17-18 USD při stříbře; faktem je, že koncentrace pozic se hlavně při stříbře nezměnila a stříbro může dále klesat. Na straně druhé zde máme opět bakwardáciu – krátkodobou i dlouhodobou a zároveň máme silná poptávka po fyzických kovech. Budoucnost je vždy nejistá. Klidně se může vyvíjet i tak, že cena papírových kontraktů bude klesat (hlavně při stříbře) a cena fyzické komodity u prodejců může stoupat, přičemž oba trhy začnou pomalu rozdělovat. Z mého hlediska je však vlastnictví fyzického kovu stále opodstatněné. Data z ekonomiky totiž naznačují, že se nic nemění – jednoduše pokračujeme v měnových válkách a zadlužování.

Přehled cen drahých kovů za ostatní období:

Zdroj: upner.com, kitco.com

Opačná reakce, než se očekávalo
Při poklesu cen komodity se většinou nepředpokládá, že by se výrazně zvyšoval poptávku po ní. Nízká cena totiž indikuje jí dostatek. Avšak při zlatě a stříbře se děje přesný opak. Média byly plné zpráv o poklesu cen a zároveň o rostoucím zájmu lidí ke koupi. Obchodníci v USA měli skoro vyprodáno všechny své zásoby ve více produktových kategoriích a zdálo se, že své marže zvedají stejným tempem, jako klesaly ceny na COMEX. Podle dat z americké mincovny US Mint se jen 17. dubna prodalo neuvěřitelných 63 500 uncí zlata (skoro 2 tuny). Nákupní horečka stoupá i v Japonsku. Vypadá to, že drobní investoři chápou, že zlato i stříbro jsou sice značně volatilní, avšak tvrdí, že je to lepší uchování hodnoty než to, co jim dnes nabízí japonský bankovní trh. Podobná situace je iv Indii, kde jsou lidé přesvědčeni, že levnější už zlato nebudou moci koupit.

Dnes mohou získat své šperky a zlato o 15% levnější, než tomu bylo před nedávnem a náležitě to využívají. Dalším příkladem je Čína. V Číně dnes kupuje mnoho zákazníků, kvůli nižším cenám, přičemž 10-gramové a 20-gramové cihličky jsou údajně vyprodány a při vyšších gramážích jejich na skladech moc nezbývá. Čínská společnost pro zlato a stříbro prohlásila, že vyprodala všechny své zásoby a musí čekat do příští středy na nové dodávky ze Švýcarska a Londýna. Podobně je na tom i Austrálie. Tamní mincovna Australian Perth Mint, která je jedničkou v prodeji zlata a stříbra v zemi tvrdí, že se jí při poklesu cen zdvojnásobily prodeje.

Za normálních okolností, by následující zpráva výrazně ovlivnila cenu stříbra. Nicméně to není dnes na pořadu dne. Jedna z největších povrchových dolů na měď v USA Bingham Canyon Mine zažila sesuv půdy, což způsobí výpadek produkce této dolu na několik let. Důl sice primárně produkovala měď, avšak jako sekundární produkty produkovala od 3 do 5 milionů uncí stříbra (0,9% celosvětové roční produkce) a od 300 do 500 tisíc uncí zlata. Podobný výpadek by měl logicky ovlivnit cenu na trhu. Při zlatě ne. Zlato není závislé od nákladů a výšky produkce, protože je hromaděné a ne spotřebováváno a výpadek produkce, může být nahrazen skladovými zásobami. Avšak při stříbře máme úplně jinou situaci. Stříbro je spotřebováváno primárně v průmyslu a výpadek produkce by měl mít vliv na cenu.

Finančník Paulson ztratil minimálně 1 mld.. USD v rámci svého osobního majetku, vzhledem k tomu, že má výraznou expozici ve zlatě, které kleslo o 13%. Nicméně Paulsonův fond je stále pozitivně naladěn na růst ceny zlata a jeho mluvčí tvrdí, že „Federální vláda tlačí příliš mnoho peněz, což vytváří do budoucna velmi výrazný potenciál pro růst poptávky po zlatě, jako alternativní měně.“ Paulson je přesvědčen, že krátkodobá volatilita na trhu neodradí investorů v budoucnu od nákupu této komodity.

Británii a Německu padl rating
Agentura Fitch snížila rating Velké Británii na AA + z AAA. Výhled by měl být zatím stabilní. Agentura reflektovala nižší potenciál ekonomického růstu země a zároveň negativní výhled tamní fiskální politiky, která naznačuje vyšší dluh země a vyšší rozpočtový schodek, než se očekává. Ratingová agentura Egan-Jones, která většinou reaguje dřív, než klasická trojka agentur snížila rating Německu z A + na A s negativním výhledem. Agentura zdůvodnila své rozhodnutí tím, že Německo je sice respektovanou zemí a věřiteli, avšak jeho expozice vůči svému bankovnímu sektoru a slabším zemím EU je velmi vysoká. Agentura tvrdí, že dluh Německa byl na úrovni 80% HDP v roce 2011, avšak nové zadlužování země ve výši více než 500 miliard. euro tlačí zemi ke kritické úrovni dluhu ve výši 100% HDP. Německému parlamentu se zároveň podařilo velkou většinou schválit podmínky půjčky Kypru. Ministr financí Schäuble před hlasováním prohlásil, že neschválení půjčky může mít dominový efekt i na ostatních členů euro zóny. Ano je to tentýž ministr, který ještě před pár měsíci prohlašoval, že nic takového jako systematické riziko z Kypru nehrozí. A mezitím zas kyperský parlament odsouhlasil zvýšení daně z příjmu právnických osob z 10 na 12,5%.

Člen rady ECB německý prezident Bundesbanky Weidmann minulý týden prohlásil, že ECB může dále snížit své základní sazby v případě, že by se situace v Eurozóně zhoršila. To je dobré vědět. Dnes máme totiž sazby na rekordně nejnižších úrovních, což neznamená nic jiného jen to, že situace je už dost špatná. Odhodlání dále snižovat sazby je proto jen potvrzení toho, že situace může být opět mnohem více kritičtější, než byla dosud.

Dříve opakujeme, že žádné zásadní úsporná opatření v rámci EU prostě nebudou. A to se potvrzuje stále častěji. Tento týden padlo například prohlášení o tom, že eurozóna pravděpodobně zpomalí utahování opasků, aby pomohla ekonomickému růstu. To znamená jen to, že zadlužování bude pokračovat, protože daňové příjmy jednotlivých vlád jsou zcela mimo reality a nestačí na dodatečné utrácení a podporu růstu. A vlastně proč se i nezadlžovať. Vždyť když bude třeba a sazby, za něž si země půjčují, se zvednou, zasáhne ECB. Nač by ji jinak politici měli. Program úspor není populární ani ve Francii. Prezident Hollande čelí revoltě ze strany svých ministrů, který nechtějí zvedat daně a šetřit. Jeho ministři ho varují před tím, že taková opatření dovedou zemi do spirálovité recese. Asi si neuvědomují, že Francie v ní už dávno je. Francii se zároveň podařil husarský kousek. Sjednalo s Čínou vznik měnové dohody (swapu), což může z Paříže udělat centrum obchodování čínské měny v Evropě, čímž by konkuroval Paříž Londýnu. Čína tak uzavřela další dohodu, která znamená vyšší akceptaci její měny v zahraničí. Tentokrát s významným partnerem.

Nicméně Čína má i jiné problémy než jen to, aby posílila svůj měnový vliv ve světě. Její hlavní problémy se dnes nazývají realitní bublina a dluh. Minulý týden prohlásil hlavní čínský auditor, že dluh tamních samospráv je mimo kontrolu a může se projevit stejně, jako když praskla bublina na trhu s nemovitostmi v USA. Dluh samospráv je dnes v taktem stavu, že ho není možné splácet jinak, než novými půjčkami, což je neudržitelné. A bublina na trhu z nemovitostmi této situaci velmi nepřispívá. Bublina není jen v trhu s byty, ale výrazně se projevuje i na trhu s administrativními prostory.

Japonsko chce inflaci. Centrální banka přijala řadu opatření, aby se jí podařilo snížit hodnotu jejich měny, zvýšit tak export a tím i růst mezd. Jediným problémem je, že inflace vyskakuje trošku jinde, než by představitelé vlády a centrální banky očekávali. Nerostou primárně mzdy, ale náklady na energie a potraviny. To přestal například tolerovat McDonald, který v zemi zvýšil cenu svých základních produktů o 20%. Inflace pomalu roste. Uvidíme výsledky.
Jedním z důvodů optimismu na akciových trzích je dnes to, že ekonomika USA vypadá údajně lépe. Oficiální statistiky dokonce zobrazují pokles nezaměstnanosti a růst HDP se očekává na úrovni 2 – 3% HDP. Skutečnou „sílu“ ekonomiky však velmi dobře zobrazuje i jiný údaj. Počet domácností na sociálním programu Food Stamp. Ten dosáhl opětovný rekord, když je na program napojeno 23 087 886 domácností. Ekonomické zotavování se jako vyšité.