Nákupy dluhopisů nejsou tištěním peněz ani financováním států. Šéf ECB jen zavádí. 57404550
Od vypuknutí evropské dluhové krize jsme byli svědky mnoha výroků typu „co není co“. Nejprve Španělsko nebylo Řeckem, pak Řeckem nebylo ani Portugalsko, přičemž Řecko nebylo Irskem a ani Itálie nebyla Španělskem, aby se nakonec španělský premiér Rajoy dopracoval k převratnému geografickému objevu, že Španělsko není Ugandou [1] .
Tato evropská hra na „co není co“ však nabírá na obrátkách av minulém týdnu prošla do dalšího kola, od geografie se téma přesunula do mnohem nebezpečnější oblasti – práva.
Hlavním hrdinou je tentokrát šéf ECB Draghi, podle kterého nákupy státních dluhopisů se splatností do tří let nejsou financováním států. Například nákup patnáctiletých dluhopisů [2] by už však podle něj do této kategorie spadal. Je to vskutku zajímavý výklad Smlouvy o Evropské unii [3] , ve které se vzpomíná následující:
„Podle článku 123 Smlouvy o fungování Evropské unie je zakázáno přečerpávání účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěrování od ECB nebo od národních centrálních bank ve prospěch orgánů, ústředními vládami, jinými úřady státní, regionální a místní správy, jinými orgány podniky veřejnoprávními subjekty členských států zakázány, stejně jako je zakázáno přímý nákup jejich dluhových Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami. „
Když připustíte na Draghiho komentář na tiskové konferenci k článku 123, že přímým financováním se myslí jen primární trh, tak neměly spadat do kategorie financování států nejen tříleté, ale ani patnáctileté dluhopisy. Když za nepřímé financování považujeme například půjčky bankám (LTRO), které za to nakoupí státní dluhopisy, ale už ne nákupy dluhopisů na sekundárních trzích, tak by nemělo být podle tohoto článku dovoleno ani jedno.
Dalším příkladem zavádění ECB na způsob „co není co“, je to, že nákupy dluhopisů nejsou tištěním peněz, neboť jsou sterilizované. Sterlizácia znamená to, že ECB stáhne z mezibankovního trhu tolik peněz, za kolik nakoupila dluhopisy, aby nepribúdalo množství eur ve finančním systému, v podstatě tedy ECB vezme od bank peníze a přehodí je do státních dluhopisů. Stahuje to tím způsobem, že ohlásí tendr na 7 denní depozit za úrok o něco vyšší než jsou úročeny vklady v ECB (jelikož po novém vklady v ECB úročené nejsou, tak je to těsně nad nulou), který zabezpečuje zájem bank o tuto operaci.
Z tohoto pohledu to všechno vypadá pěkně, ale když se na to podíváme v širším kontextu, tak ECB na přelomu let zaplavila mezibankovní trh penězi skrz dvě tříleté operace ( LTRO), kterými navýšila jejich objem o zhruba 500 mld.. eur. To jsou tedy peníze, které sice dočasně (nepřekvapilo by mě ale kdyby po skončení tříletých LTRO přišli další a peníze by v systému zůstaly), ale přece ECB vytlačila. A právě z těchto 500 miliard bude ECB nákupy dluhopisů sterilizovat. Tedy vezme bankám nečinné peníze, které pro banky vytlačila začátkem roku, a nakoupí za ně dluhopisy.
Objem půjček ECB evropským bankám
V Evropské hře na „co není co“ se dostáváme do nebezpečného teritoria, kde si eurokrati ve snaze zuby nehty zachraňovat věci, které nemají šanci fungovat, vykládají pravidla zcela po svém. A protože jsme už došli do stádia, odkud je jen bolestivá cesta zpět, tak pokud se věci nebudou vyvíjet podle jejich představ, tak se obávám toho, že budou schopni a ochotni zajít ještě dál.
Zbývá jen doufat, že se nedočkáme vyjádření typu „ Nepovolit referendum o celoevropských otázkách není nedemokratické “ nebo „Kritizovat rozhodnutí EU není předmětem svobody projevu“ .
Kontextové odkazy ETARGET
References
- ^ Španělsko není Ugandou (www.bbc.co.uk)
- ^ nákup patnáctiletých dluhopisů (finance.yahoo.com)
- ^ Smlouvy o Evropské unii (www.ecb.int)