Irsko již od prosince nebude potřebovat pomoc z eurovalu. Stejně jsou na tom i španělské banky, které by pomoc měli přestat čerpat od ledna. Obě země měly podobné problémy s dluhy, které vyvolala prasklá bublina s cenami nemovitostí. Podle ředitele Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM v Praze Davida Krále se při těchto zemích ukazuje politika stabilizace evropské měny zatím jako úspěšná.
David Král
Autor: Ivan Majerský, Pravda
Na neshodě při podpoře eurovalu přitom na Slovensku padla Radičové vláda. Král se tento týden zúčastnil konference v Bratislavě pod názvem Budoucnost Evropské unie.
Irsko je první zemí z pěti, která již nebude potřebovat pomoc z eurovalu. Čeká podobný osud i další země?
Při státech jako Portugalsko, Řecko či Kypr je to na delší časové období. Stále jsou ve stádiu, kdy jsou na pomoc z eurovalu odkázány. Při Portugalsku a Řecku by měl eurovalový program skončit příští rok, ale jen Portugalci vypadají, že se z toho reálně dostanou. Řecko zřejmě bude odkázáno i poté na pomoc.
Jak se Irsku podařilo dosáhnout stavu, kdy už pomoc eurovalu nepotřebuje?
Na začátek je nutno říci, že všechna pravidla pomoci byly vytvářeny dost za pochodu. Nejprve se pomoc poskytovala zemím, které jsou mimo eurozónu, kde to právní rámec umožňoval. V případě Řecka se proto nejprve poskytovaly bilaterální půjčky a až následně se začaly pro zemi vytvářet mechanismy EFSF (Evropský finanční stabilizační mechanismus, tzv.. Dočasný euroval, pozn. Red.) A ESM (Evropský mechanismus stability, tzv.. Trvalý euroval, pozn. red.). S těmito mechanismy je momentálně právní základ v eurozóně stabilnější. Zda do budoucna vyřeší všechny problémy, které mají tyto zadlužené země odkázány na pomoc, si netroufám odhadnout. Pokud si vezmeme případ Irska, země měla v době, kdy žádala o pomoc z eurovalu, ostatní makroekonomické ukazatele dobré. Nebyli tam problémy typu Řecka. Je proto logické, že Irsko se z tohoto mechanismu dříve dostalo.
Irové potřebovali zachraňovat „pouze“ krachující banky …
Ano, „pouze“. Největším problémem země byla realitní bublina. Banky poskytovaly obrovské množství hypoték, nebyly dostatečně regulovány, proto to muselo celé jednou prasknout. I z tohoto důvodu se nyní začíná hovořit o tom, že dohled nad národními bankami by neměl zůstávat pouze na národních regulátorech. Při velkých, respektive systémových bankách by měla fungovat centralizovaná kontrola. Měla by ji vykonávat Evropská centrální banka. Myslím si, že Irové prozatím přesvědčili, že další jejich banky už nebude muset euroval sanovat. Pokud se podíváme na celkové financování státu, tak Irsko si momentálně normálně půjčuje peníze na dluhopisových trzích vzhledem k situaci za celkem příznivé úroky. Při Řecku tento stav ještě dlouho nenastane. Zemi bude jistý čas trvat, dokud se vůbec vrátí důvěra investorů v nákup řeckých dluhopisů, z tohoto důvodu je třeba, aby jí euroval ještě nějakou dobu půjčoval peníze. Právě Evropský stabilizační mechanismus, který si sám půjčuje na mezibankovních trzích, může kupovat dluhopisy řecké vlády za příznivé úrokové sazby.
Ministři financí eurozóny se minulý týden rovněž dohodli, že španělské banky již nebudou odkázány na pomoc eurovalu.
Případ Španělska je podobný jako případ Irska. I tam byly makroekonomické indikátory země dobré, problémem byla realitní bublina. Španělsko bylo v době požádání o pomoc z eurovalu jednou z nejméně zadlužených zemí. Poměr dluhu k HDP tam byl poměrně nízký, nemělo ani velké problémy s rozpočtovým schodkem. Všechny dosavadní problémy vznikly skutečně kvůli bankám. Zatímco v Řecku byla nutnost pomoci z eurovalu více spojena s problémem platební bilance. Netýkalo se to tedy až tak soukromého sektoru, čili bank, ale spíše hospodaření státu.
Takže se ukázalo, že kritika eurovalu byla neoprávněná?
Určitě ano. Problémem však v těchto zemích po přijetí podpory je, že bojují aktuálně s vysokou mírou nezaměstnanosti. Na to, aby vlády, které si od eurovalu půjčili, splnily podmínky věřitelů, museli nejen škrtat své výdaje, ale i zvyšovat daně. Mnoho lidí se ocitlo bez práce, nebo se jim snižovaly mzdy. Když musí vlády splňovat přísná kritéria Paktu stability a růstu, jinak by jim hrozily vysoké pokuty, tak je to velký tlak na veřejné rozpočty. Momentálně je dluh Irska na úrovni kolem 120 procent HDP, řadí ho to k nejzadluženějším státem EU. Půjčku z eurovalu splatí až v roce 2042.
Jaké je řešení?
Vznikají iniciativy na úrovni Evropské unie, které mají v podstatě pomoci zemím, které musí požádat o restrukturalizační programy, aby se s nimi uměli vyrovnat. Mluví se o jakémsi vytvoření nového rozpočtu unie v objemu 20 miliard eur, ze kterého peníze budou směrovány právě zemím, které se musí vyrovnat s těmito šoky po poskytnutí pomoci z eurovalu. Mělo by vlastně jít o mechanismus přerozdělování finančních zdrojů ze zemí, které zaznamenávají dočasný boom, do zemí v recesi. Toto by tlumilo i normálně výkyvy ekonomiky a krátkodobé šoky by se snáze absorbovaly. Do tohoto rozpočtu by měly přispívat všechny členské státy ze svých daňových příjmů.
Na půjčování zadluženým státem a vytváření eurovalu padla i bývala Radičové vláda na Slovensku. I mnozí ekonomové poukazují na to, že taková pomoc není účinná.
Pozorně jsem sledoval situaci ohledně eurovalu na Slovensku. Když to celé s odstupem času zhodnotím jako nestranný pozorovatel, tak to vnímám jako jednu velkou vnitropolitickou hru. Nehledě na strany Svoboda a Solidarita, která proti eurovalu ostře vystupovala od začátku, to ostatní strany chtěly. To, že se hlasování o eurovalu spojilo s důvěrou vládě, vnímám jako politickou hru, kde byl evidentní zájem tuto vládu položit. Co se dělo pak, jen potvrdilo, že euroval na Slovensku nebyl nikdy reálným problémem. Bylo to jen divadlo pro slovenskou veřejnost. Myslím, že většina slovenského politického spektra euroval vnímá jako nezbytný krok ke stabilizaci situace v eurozóně.
Mnozí lidé si stále řeknou – proč bychom měli půjčovat například Řekům, když hospodařili nezodpovědně a nyní se jim skládáme na pomoc z našich daní …
U mnohých Evropanů se vytratila představa evropské solidarity . Nikdo si neklade otázku, zda je možné, že se například někdy ocitneme v pozici podobné Řecku a možná za takových okolností budeme rádi, pokud nám ostatní Evropané pomohou. Přitom fakt, že čerpáme evropské peníze, nám přijde jako samozřejmost.
Myslíte, že projekt společného eura a vůbec EU je projektem, který do budoucna vydrží? Růst dluhů se sice zastavil, ale jsou vysoké a dolů půjdou těžko …
Ještě možná před rokem a půl se možná reálně mohlo diskutovat o tom, co bude dál, pokud to padne. Momentálně jsme však v procesu integrace mnohem dál a případný krach celého systému by měl pro země mnohem horší dopady než současná krize. Vše se posuzuje podle momentálního stavu, chybí zde dlouhodobé uvažování a přijetí představy, že některé přínosy se objeví až v dlouhodobém horizontu. Vytratil se rovněž idealistický přístup k evropské integraci, který by ji viděl jako hodnotový projekt evropského znovusjednocení a kultivace. Hodně věcí se bere jako samozřejmost. Například otevřený volný trh, možnost cestovat, levné roamingu nebo možnost studia v zahraničí. Jen málo lidí si uvědomuje, jak nebezpečné je takto uvažovat. To platí pro Evropu jako celek. Jsem však rád, že většina z nás uznává, že neexistuje reálná alternativa k členství v EU kvůli historickým zkušenostem a geografické poloze. Mnoho lidí hlavně v regionech vidí pozitivní účinky evropských fondů, oceňuje možnost snadnějšího cestování, práce v zahraničí i neexistenci hranic. Ale většina úvah, a to i v politické rovině, se nese podle čistě ekonomické rozvahy nákladů a výnosů – kolik platíme a kolik získáváme. Takto se na to však nemůžeme dívat.
David Král
je od roku 2000 ředitelem Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM v Praze. Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, přednášel na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity a na Metropolitní univerzitě v Praze. Během Konventu o budoucnosti Evropy a mezivládní konference 2003 – 2004 působil v poradních skupinách ministra zahraničních věcí a předsedy vlády. Byl členem poradní skupiny pro zahraniční vztahy pod vicepremiérem pro evropské záležitosti před českým předsednictvím Evropské unie a jeho průběhu. Ve výzkumné činnosti se věnuje zejména ústavním a institucionálním otázkám EU a vztahům EU se sousedy a kandidáty na členství.
© AUTORSKÁ PRÁVA VYHRAZENA