Půjčky Praha

Ano. Euro je naše společná měna az tohoto pohledu je to výsostně otázka domácí politiky. Je na slovenském politicích aby ji ochránili a spolu s ní i úspory a příjmy občanů a pracovní místa. Zařazení souvisí spíše s rozdělením kompetenci v tomto volebním období, jelikož evropská problematika spadá pod ministerstvo zahraničních věcí. Čili je to z organizačního hlediska. Nechápal bych to jako nějakou změnu filozofie.

Náš základní přístup je neměnný, euro je naše měna. Jsem rád, že si lidé na ni rychle zvykli. Náš přechod byl podle mě jeden z nejhladších ze všech zemí, které euro zaváděly. To slouží Slovákům ke cti. Nyní máme samozřejmě spoluodpovědnost za další vývoj eura. Podle toho se také řídíme a děláme naše rozhodnutí, abychom ho ochránili a tak zlepšily podmínky pro život lidí, protože stabilita měny přímo souvisí se životní úrovní na Slovensku.

Jedním z témat, kterou bude nová vláda řešit bezprostředně po zvolení je nový rozpočtový rámec EU od roku 2014. Konkrétně stanovisko k němu v programu neuvádíte …

Dlouhodobě jsme prosazovali jako prioritu politiky soudržnosti, abychom získali co nejvíce prostředků především pro Slovensko ^[1] Slovensko vstoupilo do EU v květnu 2004. více na www.EuropskaUnia.sk » ^[2] Pochopitelně bylo v zájmu všech vyjednavače, aby vyjednali pro svou zemi co nejvíce. Jednání probíhají na mnoha úrovních, a nechci to zakřiknout, ale mám dobrý pocit, protože Slovensko má velkou šanci, že z následujícího rozpočtového rámce dostane, když to přepočítáme na jednoho obyvatele, nejvíce prostředků ze všech zemí EU.

To je klíčový bod, který bychom měli mít na paměti při všech evropských rozhodnutích. Musíme to brát v úvahu i při takových rozhodnutích jako jsou evropské ochranné mechanismy, eurové a podobně, čili když jde o geopolitické rozhodnutí zda budeme uvnitř nebo ne. Někdy mě šokuje, že některé strany v tom dosud nemají jasno.

Musíme si však uvědomit, že my jsme čistí příjemci a budeme jimi až do roku 2020. Naštěstí země se dobře vyvíjí, a věřím, že dosáhneme vyšší úroveň, ale také s pomocí evropských fondů a toho, že jsme součástí společného evropského trhu.

Co se týká struktury, tak prioritou je zmiňovaná politika soudržnosti a infrastrukturní projekty, které budou hrát roli v přeshraniční spolupráci regionů. I IT infrastruktura je zajímavá a na Slovensku je stále velká příležitost pro rozvoj iv této oblasti.

Návrh operuje is novými vlastními zdroji financování například daní z finančních transakcí …

Přiznám se, že nejsem velký zastánce nových forem financování, ale vše má své plus a mínus. Musíme brát ty váhy komplexně a neodmítá všechno, navíc pokud z toho můžeme těžit. Třeba se na to podívat pragmaticky a proto jsme nikdy otevřeně nevystoupili proti dani z finančních transakcí. Vždy jsme říkali, že počkáme na to, jak bude vypadat návrh této daně v praxi a na základě toho se k tomu vyjádříme. Samozřejmě, i z toho pohledu, aby nás to víc nepoškodilo jak nám to pomohlo.

Konkrétně v programu vzpomínáte spíše zemědělskou politiku, uvádíte, že je třeba změnit její zaměření. V jakém smyslu?

Především jde o zaměření na kvalitu. Očekávám, že celá politika bude méně orientovat na kvantitu a více na kvalitu. Nyní jsou víceméně dotace na hektar, podle rozlohy. Připadá mi to velmi neefektivní, když se každému dává stejně podle toho, jakou má rozlohu půdy. Víme, že z tohoto nastavení nejvíce profituje britská královská rodina. Zde vzniká otázka, zda je to efektivní, zda to opravdu potřebujeme.

Celkově z agropolitiky nejvíce získávají Francouzi, kteří ji nechtějí změnit. To ovlivnilo a komplikovalo rozhovory o rozpočtu pro roky 2014 až 2020. Původně jsme měli mít všichni po roce 2013 stejné podmínky, zejména naši zemědělci, tak jak to plánovali kancléř Schröder s prezidentem Chirakem. Oni se před rozšířením v roce 2003 dohodli, že jejich zemědělci budou mít do roku 2013 lepší podmínky a očekávalo se, že se to postupně zruší. Návrh rozpočtu po roce 2013 však ukazuje, že až tak vyrovnané to nebude.

Čili jde o dva rozměry. Prvním je orientace na kvalitu, druhým jsou vyrovnané podmínky pro všechny členské země. Nejvíce křičí Pobaltské země, které jsou na tom nejhůře. Oprávněně se však stěžují i ​​naši zemědělci. Když se podíváme jen do Rakouska, což je pár kilometrů dále, tak se naši zemědělci mohou cítit v nevýhodě. Dostávají méně, mají nárok na méně peněz. Je to pochopitelné a naším úkolem je vyrovnávat pravidla hry.

Společná zemědělská politika ^[3] Společná zemědělská politika je jedna ze supranacionálnych politických oblasti EU. Patří k nejdůležitějším politickým oblastem EU a pohlcuje největší část jeho rozpočtu. více na www.EuropskaUnia.sk » ^[4] je podle mě od začátku velmi nešťastný koncept. Je velmi drahá a neefektivní. Tak jak je nastavená nenutí příjemce ke zlepšení kvality. Navíc se obávám, že zvyšuje inflaci, protože zvyšuje ceny potravin v rámci Unie. Kromě toho podporuje protekcionismus, protože omezuje levnějších výrobců. Ti jsou většinou z rozvojových zemí a chtějí se dostat na evropský trh. Myslím si tedy, že více škodí než pomáhá členským státům, ale není to snadné to změnit ze dne na den.

Dobrá zpráva je, že zatímco v minulosti představovala SZP větší polovinu evropského rozpočtu, tak nyní je to přibližně třetina. Blíží se k 30 procentům, avšak země si zachovaly původní objem finančních prostředků. V absolutních číslech to tedy nešlo dolů, ale dokud evropský rozpočet narůstá, snižuje se podíl agropolitiky z poloviny na třetinu. To považuji za dobrou zprávu, protože rozpočet by měl být orientován více na priority, o kterých stále více a více mluvíme – vzdělávání, věda a výzkum, a rozvojové priority. I infrastruktura je rozvojová priorita a ne spotřeba. Zemědělství je klasická spotřeba.

Zmínil jste, že podporujete záchranné mechanismy. V budoucnu však může dojít k požadavku navýšit trvalý eurové (ESM). Jak se stavíte k této otázce?

Nyní se k tomu stavím odmítavě. Uvidíme jaká bude situace v budoucnu, ale v principu jsme se dohodli na EFSF a také na ESM, které podporujeme. Nemyslím si však, že v současné době by bylo navyšování ESM dobrý signál. Chápu, že mezinárodní instituce chtějí větší stabilitu a je pochopitelné, že tlačí na vyšší objemy ve valu. Momentálně si však nemyslím, že je to klíčová otázka. Už vznik valu jako takového je dobrý signál, protože Evropa má zájem o ochranu společné měny, má zájem na tom, aby se nákaza nezodpovědných zemí nepřenesla dál.

Musíme si však uvědomit, že eurovaly jsou pouze pomocnými opatřeními, které nemohou vyřešit situaci. Mohou pomoci jen získat čas na realizaci řešení. Proto jsme za ně i zahlasovali a podpořili je, protože jsme přesvědčeni, že pomohou odvrátit nejhorší, odvrátit chaos, stabilizovat evropskou měnu, ale současně říkám, že nejsou všelékem a ani podstatným řešením.

Tím podstatným řešením je jen zodpovědné hospodaření a strukturální změny, které mohou nastartovat hospodářský růst. Musí jít ruku v ruce, proto velmi vítám fiskální dohodu. Její myšlenky jsme prosazovali už rok a půl. Vítám i to, co se schválilo v „six packu“ – pokuty za deficit, pokuty za falšování statistik.

Dluhové brzdu z fiskální dohody jsme přijali jako ústavní zákon již 8. prosince loňského roku. Považuji to za nejvýznamnější zákon tohoto volebního období, protože vytváří pravidla hospodaření a mantinely pro každou budoucí vládu. Je úspěch, že jsme to prosadili. Měli jsme to v programu a později i v programovém prohlášení vlády. To, že jde o ústavní zákon, je chvályhodné. Jde o dobrý signál obecně, ale i pro lidi, že nechceme zadlužovat.

Fiskální pakt má podobu mezivládní dohody a mimo zatím zůstávají Velká Británie ^[5] Velká Británie je zakládajícím členem NATO NATO je mezivládní organizace sdružených zemí s úkolem chránit svobodu a bezpečnost svých členů politickými a vojenskými prostředky . více na www.EuropskaUnia.sk» ^[7] členem G-8, stálým členem Rady bezpečnosti OSN, členem EHS se stala až v 70. letech. více na www.EuropskaUnia.sk» ^{[6] [8]} a Česká republika ^[9] Česká republika vstoupila do EU spolu se Slovenskou v květnu 2004. Česká republika a Slovensko mají dlouhou historii soužití v jednom státě. více na www.EuropskaUnia.sk » ^[10] Vzniká nám jakási vícerychlostní Unie – v čem vidíte pro Slovensko výhody a rizika?

Slovensko je součástí nejlepších evropských klubů. Jsme v Unii, jsme v eurozóně, jsme v Schengenu, jsme v NATO, jsme u stolu, kde se rozhoduje. Prioritou každé české vlády by mělo být, aby si toto členství nejen udržovala, ale ho i rozvíjela. V případě, že se něco stane, abychom byli s nejlepšími. Proto nám strategicky záleží na udržení eurozóny, protože je to dobré pro naše lidi a je to prostor pro zlepšování života našich lidí.

Členství v těchto klubech je jen prostředek k tomu, aby se naši lidé mohli mít lépe. Věřím, že výhodou fiskální unie pro nás je, že budou dodržovat pravidla a sníží se riziko dluhové krize, které jsme dnes svědky. A i jiných krizí, hospodářských krizí. Vidíme, že před třemi lety byla Evropa absolutně nepřipravená na takový krizový vývoj.

Fiskální dohodu vnímám proto velmi pozitivně. Je napsána přesně ve smyslu toho, co rok a půl prosazujeme. Když jsme před rokem a půl odmítli půjčku Řecku z důvodů, že se nedá jen tak půjčit bez změn, tak jsme byli skoro jako „exoti“. Teď jsme úplně v jiném světle. Chápou nás, proč jsme to udělali a dokonce mám pocit, že jsme Evropě nastavili zrcadlo. Zabralo to. Pohnulo se to správným směrem i díky Německu, jehož názory jsou velmi blízké těm našim.

Na druhé straně tu existuje riziko přílišné centralizace pravidel. Třeba velmi úzkostlivě sledovat pokud ještě jít a pokud už ne. Princip subsidiarity třeba velmi hlídat. Některé evropské země či instituce chtějí, aby se centralizovalo více. Jednoduše pokud se na tom nedohodneme, tak by se tak nemělo stát. Při všech tendencích užší spolupráce, kterou potřebujeme, potřebujeme i rychlejší rozhodování. Měli bychom si přitom však ochránit tu posvátnou kompetenci při rozhodování o přímých daních, o sociální oblasti, o důchodech a podobně. V tomto by mělo být i zachováno jednomyslné rozhodování.

Diskutuje se io tom, zda Evropské komisi udělit právo zasahovat do tvorby národních rozpočtů v rámci evropského semestru …

Citlivá otázka. Když jsem mluvil s Čechy a Brity v Kodani před pár týdny, tak to byl pro ně kritický bod. Oni říkali, že v žádném případě. Já to nevidím až tak černobíle, ale vidím tam hranici, za kterou by se mělo říci ne. Tou hranicí je to, že národní státy budou rozhodovat o tom, jak svůj rozpočet zaměří. Není možné, aby bruselský úředník říkal, že Slovensko by mělo dát více na školství, méně na zdravotnictví atd.. O tom budou rozhodovat lidé, kteří budou zvoleni na Slovensku. Toto je pro mě ta hranice, za kterou by se nemělo jít.

Rozhodovat o struktuře našeho rozpočtu musí volení zástupci na Slovensku. Pokud však úředníci z Bruselu řeknou, že – „toto není v souladu s prioritami a tím, co jsme se dohodli a je tu riziko, že nesplníte kritéria.“ – V tomto případě to docela chápu.

Nynější role evropských institucí by měla být v tom, že budou dbát na dodržování pravidel. Bohužel, při vstupu Řecka do měnové unie selhaly a iv dalších případech. Třeba přísně dodržovat pravidla a automaticky to hodnotit bez nějakých politických vlivů. Toto by měla být základní úkol.

Jak vnímáte úlohu Evropské centrální banky při řešení krize?

Mám pocit, že ECB dělá co může. Nemyslím si, že se jí dá něco vyčíst. Můžeme ji kritizovat za skupování dluhopisů problémových zemí. Snaží se však dělat to, co má v popisu práce – chránit menu a splňovat inflační cíle. Osobně si myslím, že rozhodnutí jít na minimum úrokových sazeb je v tomto čase rozumné. Politici by se však neměly velmi vyjadřovat k činnosti nezávislých institucí, kterou Evropská centrální banka ^[11] Evropská centrální banka je bankou pro jednotnou evropskou měnu – euro. Jejím úkolem je udržovat nákupní hodnotu eura a tak přispívat k cenové stabilitě v eurozóně. více na www.EuropskaUnia.sk» ^[12] je. Pokud už vůbec něco můžu říct, tak si myslím, že se snaží udělat jen to nejlepší pro ochranu společné měny a tyto nepříliš lehké časy zvládá celkem dobře.

V kontextu řešení krize, jak se stavíte k otázce vydávání eurobondů?

Negativně, protože máme hodně hříšníků, hodně nezodpovědných zemí. Eurobondy bychom přesouvali odpovědnost nezodpovědných na těch odpovědných. Je naprosto scestné nyní vydávat Eurobondy, abychom probírali odpovědnost za nehospodárnost a za špatné rozhodnutí zemí, které dlouhá léta špatně hospodařili. Myslím si, že filozoficky to není správný krok a zároveň by to podle mě nepomohlo stabilitě měny. Mám totiž obavu, že trhy by se nedaly tímto oklamat. Je to totiž jen takový bluf na trhy a nejsem si jistý, jestli by na to skočili. Nakonec by to mohlo mít kontraproduktivní efekt. Myslím, že bychom měli vycházet z principu, že problémy je třeba řešit tam kde jsou a nepřenášet a nemlží jejich. Eurobondy jsou totiž takovou myšlenkou zamlžování řešení problematiky. Jsem rád, že jejich lídři odmítli.

Kam podle Vás spěje budoucnost? Federální Evropa nebo předávání pravomocí zpět státem?

Budoucnost je otevřená, jak je otevřená i Evropská unie. Evropská unie je živý organismus, který se stále vyvíjí. Je jiná než před dvaceti lety, je jiná než před deseti lety, je jiná než když jsme vstoupili a bude jiná o 5-10 let. Dobrá zpráva je, že máme možnost ji spoluvytvářet. Věřím, že ta cesta vede do budoucnosti v dodržování principu subsidiarity. V tom, že si budeme hlídat to, co doma umíme udělat lépe.

Nevidím řešení v centralizaci. Užší spolupráce neznamená centralizaci. Neumím si představit, že budeme mít jednu vládu s jedním rozpočtem v Bruselu. Umím si však představit, že se dohodneme na financování a užší spolupráci například ve vědě a výzkumu, kde můžeme být úspěšnější spolu nebo při ochraně společných hranic.

Které evropská témata by zcela vyloučili povolební spolupráci s některou stranou?

Co se týká evropských témat, tak nemáme mezi sebou až takové rozdíly. Možná akorát se SaS. Osobně si neumím představit spolupráci s nimi, pokud nezmění názor na evropská témata. V tomto případě by byla nutná dohoda s jinými stranami, aby to bylo funkční. V zásadě, pokud hodnotím Slovenská politickou scénu, tak pouze tato strana se svezla na vlně populistického euroskepticismu a mám pocit, že spíše podlehli vlně nezodpovědného populismu na úkor potřebných a odpovědných rozhodnutí. Bohužel, šlo jim více o sebe než o zájmy našich lidí.