Pokud se vám podaří dosáhnout, aby se váš oponent ptal nepodstatné, zda špatně položené otázky, nebude na odpovědích vůbec záležet. Dostat soupeře na jiné hřiště, na jakém se odehrává reálný souboj je velmi elegantní způsob, jak ten souboj vyhrát.
Peníze jsou prostředníkem výměny zboží a služeb. Protože pro pekaře je velmi nepraktické chodit s napečení chlebem zde k kobyle, zde k automechanikovi, zda lékaři, mnohem praktičtější je mít nějaký mezi-produkt, který bude do výměny akceptovat každý. Tento prostředek, peníze, nemusí mít vůbec žádnou vlastní hodnotu. Stačí víra, že vám je do výměny sebere každý a pak je do výměny vezmete i vy.
Představte si, že jako peníze se budou používat žetony bez vlastní hodnoty. Každý žeton označený jedinečným identifikačním číslem a hodnotou. Žetony budou buď v materiální formě jako bankovky, či mince, nebo jako nemateriální zápisy v počítačových systémech bank. Pro účely tohoto článku, ať ty žetony dává do oběhu stát. Někteří budou tvrdit, že je třeba zvyšovat objem peněz, protože se zvyšuje objem vytvořených hodnot. Technická (ta nepodstatná) otázka bude, kolik peněz by mělo do systému přibývat. Zásadní otázka je, na koho účty by měly nové peníze přibývat? Protože jsou to žetony bez hodnoty a zvyšování objemu peněz je prý nutné pro chod ekonomiky, nejspravedlivější by bylo, kdyby je stát vydala společnost na účet každého občana. V USA se rozhodnou, že potřebují zvýšit peněžní zásobu o 310 miliard dolarů, tak každému občanovi připíšou na účet tisícovku.
Takto definované peníze mají jednu velmi zásadně odlišnou vlastnost od těch dnešních. Pokud si dnes půjčíte peníze v bance a banka vám je připíše na váš účet, neexistuje žádný účet, ze kterého by byly nějaké peníze odečteny. [1] Ve výše popsaném případě by však všechny půjčky fungovaly tak, jako dnes fungují půjčky mezi nebankovními subjekty: pokud někomu půjčíte 1000 euro, tak částka na vašem účtu se o 1000 euro sníží a částka na účtu vašeho dlužníka se zvýší. Půjčili jste i před podpisem úvěrové smlouvy existující peníze.
Stávající finanční systém však neslouží jen k výměně zboží a služeb, ale zároveň i na přerozdělování již vytvořených hodnot. Přerozděluje provozovatel finančního systému, a to směrem k sobě, konkrétně ke svým vlastníkům, či klientům. Systém provozuje stát.
Když si půjčíte peníze v bance, banka vytvoří zcela nové, dříve neexistující peníze a připíše je na váš účet. Zvýší se objem peněz v ekonomice. Přesně tak si půjčuje i stát. S tím rozdílem, že stát nikdy neplánoval ty peníze vrátit. Protože stát je použije na přerozdělování vámi vytvořených hodnot. Za ty nové peníze koupí například studii o nesmrtelnosti chrousta za 100.000, – euro. Za které si dodavatel studie od vás koupí chléb, nechá si u vás opravit auto, či chrup. Prostě si koupí něco, co má skutečnou hodnotu. Co jste museli vyprodukovat skutečnou prací a nikdy byste to za studii vyměněny.
Kdybychom měli ty výše popsané žetonový peníze, byť provozovaná státem, sloužily by jako prostředník výměny. Ano, iv takovém případě by si stát mohl koupit studiu, akorát by měl k dispozici pouze ty peníze, které by dokázal vybrat na daních. Jelikož objem peněz by byl (alespoň částečně) limitován a také daňové sazby mají svůj reálný strop, omezena by byla i možnost státu přerozdělovat na prostředky, které vybere na daních.
Stát však zdaleka není odkázán jen na daňové příjmy. Půjčuje si úplně nové, předtím neexistující peníze a platí nimi za (často fiktivní) výrobky a služby. Stát není jediný, kdo si může půjčovat tak, že nebude muset vrátit, ale to teď také není podstatné. Podstatné je to, že za ty nové půjčené peníze si může od vás jejich držitel koupit skutečné hodnoty. Zatímco běžný člověk musí půjčené peníze vrátit is úroky, stát a jeho majitelé s vypůjčenými penězi jen nakupují. Nikdy je neplánovali vrátit. [2 ]
Komu tedy dluží státy ty astronomické sumy státních dluhů? To je právě ta nepodstatná a špatně položená otázka. Správná otázka je: co konkrétně dluží ty státy? Například držitel amerického státního dluhopisu na milion dolarů má nárok na výplatu milionu dolarů. Nic víc. Kdo jediný může emitovat dolary? Americká centrální banka, FED, která je součástí soustavy státních orgánů. Pokud jste už slyšeli výraz „kvantitativní uvolňování“, tak to je emise peněz bez dluhového závazku. Komerční banky mohou emitovat nové peníze pouze pokud jim někdo podepíše úvěrovou smlouvu a zaváže se peníze splatit. Centrální banka může emitovat peníze bez této „komplikace“ a částečné brzdy a takto uhradí půjčky vybraných subjektů. Nakoupí nimi vydané dluhopisy.
V médiích se můžete dočíst, že USA hrozí ztráta solventnosti. Že nebudou schopni plnit své dluhové závazky. Že snad mohou zkrachovat. Co je toto za absurdní hloupost? Však závazek, vyplývající z amerického státního dluhopisu je zaplatit jeho držiteli uvedenou sumu dolarů. Papírků, zda elektronů v počítačích, kterých emisi má plně v rukou dlužník. Jak si představujete stav, ve kterém by byla omezena schopnost USA splatit svůj dluh v dolarech, kterých si může je centrální banka vygenerovat kolik jen chce? A bavíme se o aktuální realitě. FED dnes a denně ty dluhopisy vykupuje.
Podobně je to samozřejmě u každého státu, zda i skupiny států (EU) a dluhů těch států v jejich vlastní měně. Neexistuje, aby stát nebyl schopen splatit jakkoliv astronomicky velký dluh, denominovaný ve své vlastní měně, jejíž emisi má plně v rukou. Stát se nezavázal vrátit nějaké skutečné hodnoty, které pomocí těch půjčených peněz přesunul do vás ke svým majitelům. Stát se zavázal jen provést účetní operaci v databázi své vlastní centrální banky.
Celý ten cirkus se státním jakože dluhem je organizován jen proto, aby byl důvod ty nové peníze dodávat hlavně státu a jeho majitelem. Jakože vůči závazku jejich splatit. Pokud by se už na začátku stát přiznal, že ty peníze nakonec splatí pomocí rotačiek, zda počítačových systémů, tak by obyvatelé státu logicky žádali, aby se nové peníze vydány i na jejich účty. Nejen na účty vybraných subjektů. No a o tom to celé je.
Je zcela zavádějící tvrdit, že stát někdo drží pod krkem. Že stát je u někoho tajemného zadlužený a ten si může diktovat podmínky. Pravda je taková, že to samotný stát, resp. jeho majitelé jsou ti „tajemní“. A nedrží v šachu stát, ale vás. Vám samozřejmě budou do zblbnutí vyprávět pohádku o tom, že stát jste vy. Že státní, zda všelidové vlastnictví je i vaše vlastnictví. Trh a dva ořechy. Stát jsou ONI. A jejich věru pod krkem nedrží nikdo. Naopak, jsou to jejich ruce (dříve zbraně), což drží v šachu vás. Pohádku o vašem podílu na státním vlastnictví potřebují proto, aby na vás hodil právě a jen ty dluhy.
Jak prosím? Však vyšší se píše, že žádné reálné dluhy stát nemá? Že je to v podstatě jen fikce. Ano i ne.
Představme si bohužel vůbec ne neprestaviteľnú situaci, že to celé praskne. Že se Ten na nebesích na to už nedokáže dál dívat a zapne dosud výrazně blokovanou funkci lidského mozku: schopnost přemýšlet a ochotu výsledkem racionálních úvah i věřit a řídit se podle toho.
Stát se rozhodne své dluhy splatit. Ať už kontrolovaně, [ 3] nebo živelně. Státu, tj. jeho majitelem to může být v podstatě jedno, jakým způsobem k tomu dojde. Ekonomové budou možná zvažovat nějaké inflační scénáře. Avšak ztráta důvěry ve stát, resp. v jím provozován finanční systém se nazývá hyperinflace. Podobný název, ale s inflací nemá nic společného. Hyperinflace nepotřebuje výrazné zvýšení objemu peněz v oběhu. Hyperinflace je podstatná ztráta důvěry. Důvěry v to, že vám vaše peníze vezme někdo do výměny za skutečné hodnoty.
Z pohledu skutečné ekonomiky se vlastně nic nestane. Schopnost péct chléb, opravovat auta, stavět domy, zda ošetřovat nemocné nezanikne. Zanikne však možnost státu tyto reálné a potřebné statky získávat zdarma. Za peníze natištěné centrální bankou. Výrazně omezená bude schopnost státu přesouvat reálné hodnoty od jejich tvůrců ke svým majitelům, či klientům.
Vznikne skutečný, státním finančním systémem nemanipulovaný trh. Na kterém budou probíhat výměny zboží a služeb podle skutečných potřeb subjektů trhu. Ne, studii o nesmrtelnosti chrousta už za novou vilku nevyměníte.
Peníze nezaniknou, oni naopak vzniknou. Skutečné peníze, které budou sloužit jen pro zjednodušení tržní výměny. Už ne na přerozdělování hodnot. Stávající peníze jsou špatné přesně z opačného důvodu, jak se vám snaží vtisknout do hlav. Špatné jsou proto, že jsou preregulované a že slouží i jinému účelu, neviditelnému redistribuci skutečně vytvořených hodnot směrem k provozovateli systému.
Touhy po zrušení peněz jsou ty, které oni chtějí, abyste měli. Strach o stát, tj. reálné o nich, je strach, který chtějí, abyste měli. Větší pravomoci pro stát je to, co chtějí, abyste požadovali. Samozřejmě vše jen ve vašem zájmu. A čím více bude lidí, závislých na státě, na přerozdělování drobků z jejich stolu, tím větší armáda podporovatelů je na jejich straně. Pro vás organizují hru na červených a modrých. Na tréninkovém, či spíše virtuálním hřišti. Reálný souboj probíhá mezi vámi a státem. Mezi vámi a jimi. Pochopíte to někdy?
References
- ^ neexistuje žádný účet, ze kterého by byly nějaké peníze odečteny. (pospisil.blog.sme.sk)
- ^ Nikdy je neplánovali vrátit. (www.menejstatu.sk)
- ^ kontrolovaně, (www.menejstatu.sk)