Autor: Ján Papač, dnes 6:30
„Legendy popu mi přišly jako jeden z mála programů v hlavním vysílacím čase, který měl obsah,“ uvedla Spolumoderátorka relace .
BRATISLAVA 19. února (SITA) – Slovenská herečka, scenáristka a moderátorka Kristína Farkašová je jednou z tváří úspěšného programu RTVS Legendy popu, jehož čtvrtá série tento týden končí. Nejenže ho spolumoderovala, ale podílela se také na scénářích a proto není překvapením, že její pátky na Jednotce s hudebními legendami budou chybět. V rozhovoru pro Webnoviny.sk však vyprávěla nejen o legendách, ale io tom, co jí dala nominace na Českého lva, v jaké rozhlasové hře v současnosti účinkuje a také to, jak se připravuje na narození dvojčat, které čeká s přítelem Jurajem Hajdinom.V posledních týdnech a měsících jste na očích především jako moderátorka relace Legendy popu. Předpokládali jste, že tato show bude mít takový úspěch a že vzniknou až čtyři série tohoto programu?
Když si to tak shrneme, tak to byl vlastně rok a půl, co jsme legendu žili. Já u televizní či filmové tvorbě opravdu nic nepředpokládám ani neočekávám, neboť to je vždy do značné míry o štěstí a kombinací mnoha faktorů. My jsme to štěstí měli. A jsem šťastná, že jsme ho měli. Těším se, že nás tolik lidí dívalo.
Legendy popu mi přišly jako jeden z mála programů v hlavním vysílacím čase, který měl obsah. To znamená, že lidé se snad začali vzpamatovávat a nechtějí čumět jen na podivné formáty. Byla to pro mě práce snů, o které jsem nikdy ani nesnila. Zároveň jsem byla i jednou ze scenáristiek této show a to mi bude chybět stejně jako moderování.
Je o vás známé a možná i ne, že jste vystudovali divadelní dramaturgii na VŠMU v Bratislavě a DAMU v Praze . Zajímalo by mě proto, zda jste nějak zasahovali do dramaturgie relace …
Do dramaturgie jsem nezasahovala. Rišo pupa byl dramaturgem, předtím Lukáš kusem, který v nových sériích Legendy režíroval. A pak tam byla ještě dramaturgyně z RTVS Ildikó Schreiberová, plus samozřejmě hudební dramaturgové. Já jsem si jen doma v klidu psala a pak čekala na připomínky kolektivu.
v legendě popu vystupuje mnoho známých zpěváků a zpěvaček, ale i méně známé tváře. Je někdo, koho jste neznali, a kdo pro vás byl příjemným překvapením?Musím říct, že já nejsem zrovna člověk, který by poslouchal tyto legendy. Čili já jsem poznala i mnoho samotných legend, které mě příjemně lidsky překvapily. Například Janu Kocianová, Vaše Patejdla, Hanu Zagorová …
Když tak nad tím přemýšlím, asi bych musela jmenovat vlastně všech. Odpadla jsem z Korna, nejšílenější atmosféru měla část pro Jara Filipa či Hanu Hegerovou. Co se zpěváků týče, tak mě velmi potěšil Adam Ďurica či Lukáš Adamec, Pali Plevčík, něžná Monika Bagárová, šíleně mě bavil Čeky, Katka Koščová či cmori.
No scházela se tam dost dobrá parta. Od legend, přes hosty až po zpěváků a zpěvačky a samozřejmě nemůžeme zapomínat na kapelu složenou z jedněch z nejlepších Slovensku muzikantů. To byly pátky, po jakých by toužil každý.
V pátek RTVS odvysílala předposlední část čtvrté řady tohoto programu, v pátek 22. února je na programu poslední. Jsou naplánovány další pokračování? Máme pro to ještě dostatek legend?
Pokud vím, tak ne. Je správné včas skončit. Již poslední dva díly byly spíše kompilace. Postupně bychom ztráceli na obsahu, čímž by šla kvalita programu a zřejmě i sledovanost směrem dolů.
Jako herečka se nevyhýbá účinkování v slovenském seriálech. Poměrně často se v tomto směru objevují kritické hlasy k úrovni české produkce. Co je podle vás největší slabinou těchto primetimeových seriálů?
Já ty seriály vůbec nedívám, takže to ani nechci hodnotit. Jen někdy jde zkrátka kvalita na úkor kvantity, což platí pro všechny složky. Nejsem konzumní divák, mám svůj svět a věci, které dívám či čtu. Co se týče seriálů jako práce, tak to beru jako příjemný herecký trénink a práci která mě obecně baví a ještě za ni i vydělám. Já jsem taková, že jsem vděčná za každou příležitost.
V rámci filmové produkce jste se naposledy objevili ve filmu Andělé (2012) režiséra Roberta Švédy, předtím v českých snímcích Pouta (2009) a Poslední plavky (2007) a několika televizních filmech. Kolik filmových nabídek jste mezitím odmítli a proč?Myslím, že jen jednu. Ono jich zase tolik nechodí 🙂 Některé jsem sice mohla odmítnout, řekla jsem si, když jsem dílo vzhlédla. Ale v době, když mi byly nabídnuty jsem buď neměla co dělat nebo jsem naléhavě potřebovala vydělat nebo jsem chtěla dělat s partou lidí, co na filmu spolupracoval.
S trochou odstupu jsem vlastně vděčná i za ty, se kterými nejsem úplně ztotožněna. Při každé jsem se něco nového naučila a mě baví učit se. A aspoň se budu mít na stará kolena na čem bavit. A někdy jsem díky zmetku měla možnost dělat něco, co bych si jinak nemohla dovolit. I na dobré věci si třeba vydělat. Někdy.
Co vám dala nominace na ocenění Český lev za roli ve filmu Pouta? Pomohlo vám to vůbec nějak?
Vůbec ne. Tady si to nikdo nevšímá. Od mého umístění v první trojce Nejlepších hereček v hlavní ženské roli mě v Česku nepozvali ani na jeden casting. Nevím, jak to funguje, zda nefunguje, ale v podstatě to neřeším. Jen si myslím, že je to velká pocta.
Ve středu 13. února odstartovala třídílná rozhlasová hra Petra pavlač Tehdy v Bratislavě, na které jste se podíleli i vy. Mohli byste tento projekt přiblížit?
Tak to je například taková ta práce, na níž vyděláte duševně. A to miliony. Peter pavlač je člověk, kterého si už dlouhá léta za jeho práci nesmírně vážím. Je to jeden obrovský talent, člověk s citem pro text, příběh, slova, člověk sám o sobě velmi moudrý a citlivý. Velmi ho obdivuji a velice ho mám ráda. I lidsky.
Když mě Patrik Lančarič, také velký talent a velký pedant, jehož práce neskutečně baví, zavolal do toho projektu, tak jsem si i chvíli myslela, že si spletl telefonní číslo. Já do rozhlasu chodím málo, také se stále nepovažuji za plnohodnotnou herečku, protože jsem to nestudovala. A najednou jsem tam v tom rozhlase stála několik dní za mikrofonem v absolutně intimní atmosféře s Janou Oľhovou a Táňou Pauhofkou a Patrik nás zastavoval někdy po každé větě, absolutně dbal na to, abychom byli přesné.
A my jsme někdy i převraceli oči (nemluvě o mém tajně se převracejícího žaludku na začátku těhotenství), neboť jsme už byli unavené, ale na druhé straně jsme se velmi těšili, že děláme opět takovou tu opravdovostí hereckou práci. Že je na to čas, že to netřeba udělat jen proto, aby to bylo. Ale proto, aby to bylo opravdu nejlepší. Tak snad to vyšlo. Jsem na tuto práci pyšná a děkuji.
Rozhlasová hra je žánrem, který zřejmě nikdy nebude mít stotisícovou počúvanosť. Jak se tento fakt projevuje při vašem přístupu k takovým projektem?
Och, to přece vůbec nevadí. Jsem dokonce překvapená, že kolik lidí zná předlohu a kolik lidí se chystá hru poslouchat. Neříkám, že je třeba dělat umění pro umění. Ale říkám, občas si ráda vydělám komercí právě proto, abych měla časoprostor vydělávání milionů pro duši. Tou rozhlasovou hrou jsem si splatila duševní půjčku.
V posledních letech zaujaly na slovenské filmové scéně režisérky, které jsou zároveň scénáristy, například Mira Fornay (Můj pes Killer) nebo Zuzana Liová (Dům). I vy jste vlastně scénáristkou. Nepřemýšleli jste proto nad tím, že byste cosi podobné zkusili i vy?Ne, to jistě ne. Nejsem filmovou scénáristkou. Jsem původně divadelní dramaturgyně a na takové dlouhé formy bych si opravdu netroufla. Baví mě blogy, baví mě psát scénáře pro „Souk“. Filmové scénáře s láskou přenechám jiným a budu se těšit jako divačka.
Vím, že jste účinkovali v stand-up comedy show Silné řeči Jana Gorduliča. Proč se tam už neobjevil?
Popravdě si na to netroufám. Mám pocit, že je i nevýhodou, že mě hodně lidí poznalo a často na mě dívali s takovým tím: no ukaž, moje. Navíc já mám dost svébytný humor a opravdu není mnoho lidí, kteří ho chápou. Rozhodně není masový. Tak jsem si zkrátka po čase vyrobila nějaký Fajný blok a už se mi nedalo stand-upů. Ale rozhodně to byla velmi dobrá zkušenost a možná to ještě někdy zkusím.
Když jsme už při smíchu a baviče, není ničím výjimečným, že takoví lidé bývají v soukromí často pravým opakem. Míváte často dny, kdy se nedokážete usmívat?
Často již chválabohu ne, ale samozřejmě i takové dny jsou. To má snad každý. Ale humor používám pravidelně. Takový ten můj sarkastický, podivný.
Už dva roky tvoříte pár s Jurajem Hajdinom, se kterým čekáte dvojčata. Těší se na dvojnásobné otcovské radosti a povinnosti?Jirko? No Ježíšmarjá! Občas nám i samozřejmě lepí, ale to těšení se je rozhodně intenzivnější.
Vaší dobrou kamarádkou je zpěvačka Misha, která už dvojčata má. Jako zareagovala, když se dozvěděla, že ji v tomto směru budete následovat?
Ona to hlavně věděla dřív než celé naše rodiny, protože jsem jí hned v šoku volala. Dvojčata nám ani nenapadly! 🙂 Mishka se o mě stará, zvedne vždy telefon, když mám nějakou nesmyslnou otázku začínající dvojičkovej matky. A těší se, že jsem ji v dvojičkovaní nenechala samotnou. 🙂
Chcete dát svým dětem tradiční slovenskou jména nebo se inspirujete Misha, které své dcery nazvala Nala a Mia …
Určitě výrazně slovenskejšie. I když možná ne ty najslovenskejšie.