Kvantitativní uvolňování je u bankéřů oblíbené, ačkoli v žádné zemi nefunguje. 59070210
ECB v roce 2012 dokázala na čas uhasit dluhovou a bankovní krizi, na recesi v eurozóně je však zatím krátká. Uvolňování z její strany tedy ani zdaleka neskončilo a ve Frankfurtu můžeme očekávat další horký rok.
Podívejme se na klíčové kroky ECB, které v roce 2012 pomohly uklidnit situaci na mezibankovních a dluhopisových trzích:
LTRO :
Dva neomezené magatendre na tříleté půjčky za jednoprocentní úrok, v rámci kterých si stovky evropských bank půjčili téměř jeden bilion eur. Část z těchto peněz šla na splacení předešlých tendrů ECB, čistý nárůst likvidity v evropském finančním systému byl něco přes 465 mld.. eur. Tyto půjčky ECB pro banky odstranili riziko neschopnosti vyplácet předešlé závazky a banky si mezi sebou opět začaly důvěřovat, což uklidnilo situaci na mezibankovním trhu, kde se úročení následně vybralo dolů av kombinaci s dalšími kroky ECB kleslo na minimální úroveň.
Vývoj tříměsíční mezibankovní sazby EURIBOR
Snížení sazeb na vklady do ECB na nulu :
Dalším zlomovým momentem v politice ECB bylo červencové snížení úrokových sazeb z 1% na 0,75%, které při nezúžení úrokového koridoru + /-75B. kolem základní sazby, poslalo jeho spodní hranici na nulu. Tato spodní hranice koridu, pod kterou ECB úroky nepustí, je zajišťována úroky na vklady ECB, které banky využívají v případě, že nemají kam dát přebytečné peníze. Vzhledem k tomu, že po dvou LTRO bylo přebytečné likvidity hodně, tak hledali banky bezpečné aktiva do kterých by tyto prostředky parkovat, aby získali alespoň nějaké úročení. Navíc, když někde tyto prostředky zaparkovali, tak tím jen přesunuli problém na druhou banku, dejme tomu, že banka A koupí od banky B Slovensku dluhopis, tak problém s tím, kam peníze na noc, má následně banka B.
O tohoto momentu bylo možné spatřovat trend zužování se přirážek těch méně sledovaných zemí eurozóny, tedy ne těch nejbezpečnějších (AAA-klub) a ani těch nejproblematičtějších (PIIGS), ale těch mezi. Patří mezi ně i Slovensko. Pro banky se totiž stalo méně výhodným držet peníze přes noc a nakolik dluhopisy těch nejbezpečnějších zemí měli minimálně výnosy (při kratších splatností dokonce negativně), tak je začali parkovat do těch „druhoplánových“ dluhopisů zemí eurozóny. Tím nejproblémovější zemím se však vyhýbali. Jim pomohla ECB až o něco později, když ohlásila program OMT spočívající v neomezeném nákupu dluhopisů v případě splnění podmínek.
Vývoj přirážek Slovensku desetiletých dluhopisů k německým
OMT:
Zklidnění vášní na trzích s dluhopisy problémových zemí (s výjimkou nepoužitelných Řecka) přinesl až program neomezeného nákupu dluhopisů ECB pro problémové země, které přistoupí na podmínky trojky. Toto opatření znamená, že žádná země s výjimkou Řecka v blízké budoucnosti nezbankrotuje, což přesunulo zájem finančních domů do vysokoúročených dluhopisů Itálie, Španělska, Irska, Portugalska či Slovinska. Tento program nejdříve ukazovat cestu Draghi koncem července slovy, že ECB udělá vše, co je potřeba na záchranu eura a následně jej specifikoval na zářijové schůzi ECB.
Vývoj výnosů z desetiletých španělských dluhopisů
Co lze čekat v roce 2013?
Na finančních trzích, které ECB může s neomezeným arzenálem manipulovat, se jí sice podařilo své cíle ve značné míře naplnit, reálná ekonomika, kterou může ECB ovlivňovat jen nepřímo, se však absolutně nevyvíjí podle jejích představ . Podle jejích vlastních odhadů by ekonomika eurozóny měla v roce 2012 klesnout o 0,5% av roce 2013 0,3%. To pro ECB určitě není vyhovující stav.
A tak v prvních měsících roku, pravděpodobně již na lednové schůzi, očekáváme další snížení úrokových sazeb na nové historické minimum 0,5%. Když ale ekonomice dlouhodobě nepomohlo sražení sazeb ze 4,25% na 1% na přelomu let 2008 a 2009, tak snížení sazeb o 25 bodů z našeho pohledu představuje jen kapku na horký kámen, a tak jsme toho našeho názoru k tomu ECB přidá i záporné sazby na vklady u ECB na úrovni -0,25%. Nahrává tomu i fakt, že takové opatření připustili i někteří vrcholní představitelé banky. Tím se bude snažit učinit držbu pro banky peněz přes noc ještě více nevýhodnou a vyhnat více peněz ať už na finanční trhy nebo do reálné ekonomiky.
Negativně sazby ale mohou být pro úročení dvousečnou zbraní, protože pro banky, které mají v rámci LTRO půjčených od ECB téměř 1 bil. eur půjčených za roční úrok 1%, by v případně nečinnosti na nich ročně předělávali 1,25%. A tak by se mnohé z nich mohli rozhodnout využít možnosti po roce předčasně splatit část těchto úvěrů od ECB. LTRO1 mohou banky začít předčasně splácet od 30. Ledna, LTRO 2 od 27. ferbuára. Jak jsme ukázali v grafu výše, tak právě zaplavení mezibankovního trhu penězi bylo významným faktorem, který přispěl k poklesu mezibankovních sazeb, a splacení výraznějšího objemu úvěrů by mohlo naopak posunout mezibankovní sazby nahoru. Tomuto růstu ale ECB může zabránit například novým LTRO za novou sazbu 0,5%, čímž by zúžila diferenciál mezi úroky, které platí banky ECB a tím, co od ní dostávají (v případně záporných sazeb platí) přes noc zpět na 75B.
Co ale pak, když ani tato opatření nedokáží podpořit ekonomiku eurozóny? Z našeho pohledu je to ten nejpravděpodobnější scénář, protože problémy eurozóny spočívají v nerentabilních investicích, které vznikly a přežívají díky monetární a fiskální stimulem, na kterých další podporu již několik zemí nemají fiskální kapacitu. A když se fiskální stimuly začnou vypouštět, tak se hroutí celé domino ekonomické aktivity, které bylo na těchto nerentabilních užití určitého investičního postavené. Na tento problém by byly příliš krátké i nulové sazby.
A tak bude ECB tlačena do toho, aby dělala něco víc. Logickým dalším krokem by bylo kvantitativní uvolňování. To sice zatím v žádné zemi nefunguje (v Japonsku již téměř dvě dekády), a jeho největším efektem je mega-bublina na dluhopisových throch, z nějakého důvodu je však u centrálních bankéřů mimořádně oblíbené. A tak jsme toho názoru, že pod tlakem přetrvávající recese k tomuto kroku ECB časem přistoupí. Možná už v tomto roce.