Půjčky Praha

Jak vláda nemá peníze na vyšší platy učitelů, tak je nemá na koupi 49% podílu v SZP. Potřebné peníze můžeme hledat tam, kde skončili po privatizaci SPP. V 2. pilíři. Na soukromých účtech „střadatelů“, kterým byly „odpuštěno“ splatné 9%-ní odvody. Zejména kvůli existenci 2. pilíře bylo nutné dotovat výpadek v Sociální pojišťovně z peněz státu získaných i privatizací SZP. Podle informací z médií kupní cena 49% podílu má být údajně ve výši 2,5 mld. eur, přičemž se očekávají roční dividendy připadající tomuto podílu ve výši 300 mil. eur, což by odpovídalo ročnímu výnosu ve výši 12% (300/2500 × 100% = 12%). Je to předpoklad, pokud nenastanou nějaké neočekávané okolnosti související například s geopolitickou situací v následujících letech, které by měly vliv na přepravu plynu. Koupí 49% podílu by stát současně vyhnul rizikům z probíhajících právních sporů souvisejících se současnými spoluvlastníky SZP.

Pokud platí, že stát jsme my, tedy občané ČR (preambule Ústavy ČR), snahou našich volených zástupců by mělo být zvyšování naší životní úrovně. Snahou by mělo být dosažení přijatelného stavu mezi výší životních nákladů a výší příjmů občana, přičemž ten stav by měl směřovat k růstu bohatství každého občana. Aby občan byl spokojenější, potřebuje buď nižší ceny nakupovaných zboží a služeb ovlivňovaných DPH a spotřebními daněmi nebo vyšší příjmy ovlivňovány daní z příjmu a odvody. Jednou z důležitých položek životních nákladů je teplo „domova“, jehož cena se odvíjí u mnohých občanů od ceny zemního plynu.

Státu se naskytla možnost znovu získat kontrolu nad slovenskou přepravcem zemního plynu zpětným odkupem 49% podílu v SZP. Jelikož vlastnictví tohoto podílu je spojeno s manažerskou kontrolou, stát v minulosti de facto ztratil kontrolu nad děním v SZP, navzdory svému (tedy našemu) 51%-nímu podílu v SZP. V současnosti se jeví, že stát na koupi strategického podílu nemá peníze. Problémem státu je, že už nemůže velmi zvyšovat státní dluh kvůli existenci ústavního zákona o „fiskální řadě“. Takže co s tím? Když už máme ten 2. pilíř? Jelikož dnes v 2. pilíři se nachází cca 5,2 mld. eur „prominutých“ odvodů nazývaných úsporami, které zatím ročně vynášejí okolo 1-2%, možná by stálo za zamyšlení, zda by se dnes, v době „krize“, nenašlo jejich rozumnější využití ve prospěch všech občanů. Pokud bychom hypoteticky dali na misky vah strategický podíl v SPP nebo ještě více zredukován 2. pilíř, kterým směrem by se naklonila ručička vah? A co kdybychom vystupujícím z 2. pilíře nabídli možnost okamžité výplaty jejich „úspor“ na jejich vlastní bankovní účet, samozřejmě bez nároku započtení příslušné doby spoření do 1. pilíře? Vždyť není pravdou, že čím více lidí vystoupí z 2. pilíře, tím méně budeme doplácet z našich daní do Sociální pojišťovny v dalších letech a tím více zůstane na platy a jiné výdaje státu …? Proč i prezident Klaus vetoval český zákon o vzniku 2. pilíře?

Pokud by strategickým cílem státu bylo získat manažerskou kontrolu zpět do svých rukou, jednou z možností by bylo zrušení její vázanost na kupovaný 49% podíl.

Pokud by strategickým cílem státu bylo získat manažerskou kontrolu zpět do svých rukou, bylo by to možné bez dlouhodobého zvýšení státního dluhu, protože už dnes vlastní většinu 51% akcií.

Je několik možností jak by se to mohlo realizovat bez významného dopadu na státní dluh, přičemž princip spočívá v přenesení potřeby finančních zdrojů (cca 2,5 mld. eur) na třetí osoby a to:

1. buď ve formě prodeje 49% akcií s omezením vlastnictví podílu maximálně ve výši 3-5% pro jednoho nabyvatele (skupinu), ideální by bylo rozptýlení vlastnictví mezi občany po vzoru JUDr. Karvaša, prezidenta 1. České národní banky, který za Slovenského státu zachránil 42 tun stříbra před nacisty tak, že z něj dal vyrazit mince, které dal do oběhu mezi občany, s tím, že po válce by je postupně posťahoval z oběhu

2. nebo ve formě prioritních akcií bez hlasovacího práva s garantovanou dividendou ve výši 5-6% pa s kupní opcí státu po sedmi až deseti letech za stejnou prodejní cenu (opce je právo koupit ne povinnost)

3. nebo ve formě sedm až desetiletých konvertibilních dluhopisů emitovaných SPP, as ve výši 49%-ního základního kapitálu (ZI) spojené se snížením ZI o 49% a mimořádnou dividendou

4. nebo snížením ZI SZP – distribuce a.s. (ZI = 1, 957 mld. eur) o 1-1,9 mld. eur, čímž vznikne její závazek vůči SZP, as, který vyplatí buď syndikovaným úvěrem nebo emisí dluhopisů (5-6% pa) a zbytek potřebné částky se získá snížením ZI SZP, as (ZI = 1,735 mld. eur) o 0,6-1,5 mld. eur formou úvěru nebo dluhopisů, tak, aby spolu to bylo požadovaných 2,5 mld. eur. SZP – distribuce, a.s. je 100%-ní dceřiná společnost SZP, a.s.. Snížením základního kapitálu v akciové společnosti vzniká závazek (dluh) vůči jejím akcionářům.

5. nebo vůbec nekupovat 49% podíl státem, ale přímo vyplatit spoluvlastníků z majetku SZP po snížení ZI o jejich 49% podíl a mimořádnou dividendu určenou např. zákonem (lex SZP)

Výběr možnosti je podmíněn aktuální „finanční kondicí“ SZP, as a SZP – distribuce, a.s..

Úroky placené SZP – distribucí, a.s. by se měly přenést do poplatků všech distributorů působících na dnes liberalizovaném tuzemském trhu s plynem. SZP, a.s. ještě vlastní eustream, as, se kterým se také dá možná počítat.
Pokud by informace o 12%-ním ročním výnosu z dividend byla reálná, stát by v případě uplatnění předkupního práva mohl vydělat 6-7% pa a získal by současně zpět kontrolu v SZP, přičemž dalších 5-6% pa by mohli získat institucionální investoři (2. pilíř, 3.pilier, životní pojišťovny, podílové fondy, banky …) nebo i přímo občané. Pokud by se celá operace zrealizovala v průběhu roku 2013, neměla by mít vliv na stužkovací státní dluh. Dluh v případě dluhopisů nebo úvěru bude mít SZP nebo SZP – distribuce. Koupě akcií se zajistí buď dohodnutým odkladem splatnosti kupní ceny nebo „krátkým“ dlouhém emisí pokladničních poukázek.

Stát by takto vyřešil svůj problém s manažerskou kontrolou v SZP, vyřešil by částečně problém se zvyšováním státního dluhu a možná i problém s velmi nízkou splácením v 2. pilíři. Jelikož se blíží doba elektromobilů, je předpoklad, že prudce stoupne poptávka po elektřině a tím pádem i poptávku po zemním plynu pro paroplynové elektrárny.
Pokud by byl problém umístit na trhu tyto kvalitní cenné papíry, ať už akcie nebo dluhopisy, v požadované výšce, lze kombinovat více možností, případně část emise si ponechat na úkor vyššího státního dluhu, i kdyby bylo třeba překročit 3%-ní deficit. Hrozí nám tam sice tuším nějaká 0,2%-ní „pokuta“ z HDP ve formě návratné půjčky EU, ale strategický SZP možná za to stojí. Pro klid duše ….