Půjčky Praha

Jeden prodejce přiznal, že pokud by na takovou akci měla jít jeho babička, raději by jí zlomil nohy, tvrdí v rozhovoru režisérka šmejd Silvie Dymáková.

Kolik šmejd jste si koupili za svůj život?

Jednu šílenou zbytečnost jsem si koupila právě při natáčení filmu, šlo o pekáč s keramickou vrstvou za tři tisíce korun. To byl záměr. V běžném životě jsem narazila na šmejdy auta, telefony či jiné věci. Nikdo mě však do jejich koupě nenutil, takže to můžu vyčítat jen sobě.

Všiml jsem si, že část lidí při debatě o důchodcích na předváděcích akcích zastává postoj typu „tak jim třeba, když jsou hloupí. Kdo jim tam káže chodit a kupovat blbosti? „

I já jsem si původně myslela, že ti lidé jsou hloupí, ale už dlouho je za takových nepovažuji. Hloupá jsem byla spíš já, protože jsem to viděla černobíle. Samozřejmě, ne každému se dá pomoci, vždy se najdou ti, co tam budou chodit, protože se to stalo jejich hobby.

Jenže je tu i velká skupina těch, kterým to už prostě nemyslí, například i proto, že se u nich rozbíhá stařecká demence. A že někdo stárne a začne mu vynechávat mozek, přece není žádné provinění. Sami nevíme, jak se budeme chovat o 20, 30 či 50 let.

seniorů se manipuluje na principu hracího automatu

Přišli jste na to, proč tam senioři jezdí?

Neboť my, mladší, na nich kašleme. Nevšímáme si jich, takže na tom máme nemalý podíl viny. Chodí tam, protože nechtějí být sami, nebaví jejich dívat se stále na televizi, třeba na Šlágr TV, kde od rána do večera pouštějí odrhovačky a dechovky. Často je to jejich jediná zábava. Pro ně platí, že není důležité, kolik utratí, ale kolik ušetří.

Jsou tedy snadno zmanipulovat?

Ano. Když jim přijde leták, ve kterém se uvádí, že něco dostanou zadarmo, prostě jdou. Nechtějí být doma sami, chtějí dostat něco zadarmo a případně udělat radost vnoučatům. Věří, že si dárky koupí jejich čas. To je však blbost.

Aspekt závislosti se u nich tvoří tak, že prodejci se někdy chovají méně primitivní, jindy agresivní, někdy jim dárky dají, jindy jejich oklamou. Jde tedy o princip hracího automatu, když jednou vyhrajete a jindy ne. V té chvíli vás mají v hrsti.

Kdyby se prodejci vždy chovali dobře a dávali všechny slíbené dárky, nikdy by docíleny nebyly takový efekt závislosti, a nikdy by na jejich akce nechodilo tak mnoho lidí. Celé je to tedy o kombinaci samoty, manipulace, závislosti a snahy seniory dokázat si, že ještě nepatří do starého železa. Odsoudit jich je velmi snadné, ne však správně.

Co prodejci? Příčetný člověk se přece musí stydět za to, pokud prodává šmejdy za obrovské částky, pokud vříská po důchodcích, vydírá je a uráží. Ti mladí kluci v růžových košilích a levných oblecích, kteří si hrají na manažery, ačkoliv jsou horší od trhovců, jsou přece otroky vlastní hlouposti.

Víte, jak je volám? Pětadvacetiletý nadsamce v růžových košilích, kteří jsou nabití testosteronem.

Prodejce by vlastní babičce raději zlomil nohy

Kde je jejich morálka, pokud dokážou vydírat starého člověka, nedat mu oběd či vyhodit ho z autobusu, pokud mu dokáží podstrčit smlouvu o koupi, ačkoli vědí, že ten člověk na to nemá objektivně?

Také jsem se na nich původně dívala jako na jednoznačně zlých lidí a viníky celého problému. Je to však jinak. Někteří mezi nimi jsou propuštěni z výkonu trestu, čili seděli ve vězení. Pro firmy je totiž snadné a výhodné zlanařit člověka, který nemá mnoho možností. Jiní zase měli problémy s drogami. Když takovým lidem dáte peníze, oblek a košili, je to váš člověk, který bude fungovat, jak požadujete. Navíc vidí, že všichni kolem nich se chovají stejně, takže jim to ani nepřijde zvrácené. Časem se to pro ně stává normou.

V soukromí mohou být normální?

Lidská psychika je ohebná a schopná mnoha věcí. Řeknu extrémní příklad – koncentrační tábory. Dozorcem v nich také přišlo normální zabíjet lidi. Nebo vzpomeňme experiment doktora Zimbardo, který rozdělil studenty na vězně a bachařů. Po čase musel pokus ukončit, protože bachaři se do svých rolí vžili tak, že to přerostlo do fyzického násilí. Takto přijali své role i prodejci. Dokonce se mezi sebou baví, kdo důchodcům prodá zboží na základě větší kraviny či lži.

Člověk by spíše čekal, že pokud někdo nastoupí jako prodejce a zjistí, o co jde, okamžitě odejde.

Řekněme, že se na tu pozici přihlásí někdo sociálně slabší, bez zkušeností a peněz. Všechno toto mu ta firma poskytne. Pokud by se začal „cūka“, protože by v něm náhodou zvítězila morálka, firma vždy může říct, aby jí vrátil tisíce eur, které investovala do jeho školení a podobně. Pak se odchází jen těžko. Ten systém je opravdu propracovaný. Morálka ve vás může hlodat, pokud si však zvyknete na vysokou životní úroveň a lehce vydělané peníze, neodejdete, zejména pokud je manželka zvyklá kupovat si každý týden nové boty a užívat si luxusní chalupu s luxusním autem.

Zmíním zkušenost, která se stala mé kolegyni a psycholožce Romane Mazalová. Na jedné předváděcí akci přišla za prodejcem a ten tvrdil, že musí okamžitě podepsat kupní smlouvu. Využila moment překvapení a zeptala se ho, zda se nestydí za to, co dělá, a zda by na takovou akci pustil svou babičku. Nečekal to, na chvíli vypadl z role a řekl, že by jí raději zlomil nohy. Okamžitě se však vzpamatoval a pokračoval jako předtím.

Tak fungují sekty.

Přesně. Troufám si říci, že jde o stejný sociální konstrukt.

Důchodci odhazovali berle a utíkali za hrncem

Důchodci k prodejci vzhlížejí jako k vůdci. Atmosféra od nasvícení, rozložení zboží až po manipulační techniky, to vše mi připomínalo práva náboženských seance. Jedny slibují zázračné hrnce a věčné zdraví, druzí zase spásu.

Určitě. Ještě než přijde autobus s oběťmi, prodejci komunikují s řidičem a vědí, kolik jich bude. Přesně na takový počet připraví židle, aby žádná nebyla volná, aby dosáhli efekt plné sály. Teritorium je rozdělené tak, že všech mají pod kontrolou.

Osobně jsem si tam připadala, jako by mě sledoval bachař. Nejednou se mi stalo, že jeden sledoval výhradně mě, a když jsem chtěla sáhnout do tašky nebo jsem se příliš vrtěla, řečník zmlkl a čekal. I proto jsem se bála, jestli u mě neobjeví skrytou kameru.

Kult řečníka je silný?

Uctívají ho. Řečník se záměrně zpráva nadřazeně i vůči svým kolegům. Dává jim pokyny a rozkazy, takže důchodci tomu začnou rozumět tak, že ten člověk je mimořádně důležitý. Je to jakýsi guru.

Manipulace začíná již při vstupu. Když vcházíte, hrají písně Heleny Vondráčkové. Věnují se vám hezcí mladí chlapi v oblecích. Ti tvrdí, že prodávají výrobky, které vyhrály všechny možné světové soutěže domácích spotřebičů a podobně, prostě bludy a nesmysly.

Proto si nemyslím, že koncept akcí tvořil hlupák. Na to, jak je to promyšlené, v tom musel být angažován třebas psycholog.

Nemám to potvrzené, ale tipuji, že ten, kdo to vymyslel, musel být odborník. Ostatní firmy tento úspěšný koncept kopírují.

Koneckonců, vy sama jste téměř podlehli a koupili si nějaké zboží.

Přesně tak, skoro jsem si koupila zázračný hrnec, o kterém tvrdili, že vás pomalu ráno sám pozdraví. Jeden stál 20 – až 30-tisíc korun. Když prodejce vyhlásil soutěž, že ho vyhraje ten, co při něm bude první, a když jsem viděla, jak důchodci odhazují berle a utíkají k němu, chytlo mě to.

Potom však přišla vnitřní facka, protože jsem si uvědomí tu perfektní manipulaci. Od té doby vím, že to není jen o věku, ale také o kombinaci manipulačních technik a obrovského množství informací, čímž prodejce dosáhne, že se vám vypne mozek. V konečném důsledku jste jen loutkou, která na všechno automaticky přikyvuje.

Senioři si svou chybu uvědomí, až když je pozdě.

Plakala jsem a nemohla to sestříhat

Na kolika předváděcích akcích jste byli?

Asi na patnácti.

Když jste viděli, co tam tím bezbranným dělají, plakali jste?

To si pište. Plakala jsem mnohokrát. Se seniory pracuji dlouho, dokonce jsem pro ně v minulosti, když jsem o šmejd netušila, organizovala výlety. Nikdy mi nedošlo, proč mě nejednou, když jsem zavolala, že bych ráda přivezla třebas 30 seniorů, odmítli. Myslela jsem si, že asi nemají rádi starších lidí, a byla z toho pohoršena. Teprve po letech jsem si uvědomila, že to mohlo být motivováno tím, že si mě zařadili k předváděcím firmám.

Neumím si představit, co by mě mohlo psychicky rozhodit víc než plačící senior. Jsem na nich lze citlivější než na děti. Viděla jsem, jak 20-letý kluk arogantně a cynicky vříská na stařenku, že si nechce nic koupit, že nač tam leze, že se chce jen nažrat. Paní se rozplakala, použili jsme to jako závěrečnou scénu ve filmu. Šla jsem za tím prodejcem a řekla mu, že byl hnusný, že paní pláče. A on, že no a co, jestli se jí má nebodaj omluvit. Tu scénu jsem několik týdnů nebyla schopna stříhat. Vždy, když jsem to zkoušela, jsem se rozplakala a musela to zavřít.

V zájmu toho, abyste neprozradili, jste si zřejmě často museli zakousnout do jazyka.

Nepochybně. Navíc jsem neměla žádné jištění, nikdo netušil, kde jsem. Koneckonců, ráno jsem ani sama netušila, kam nás autobus odveze. Nejhorší jsou situace, kdy dehonestovaní důchodci hledají pomoc u vás a vy musíte mlčet, ačkoli se jim vyhrožují, že jejich nejedete domů. Jen jsem seděla a dívala jinam. Vše v mém nitru přitom křičelo a nejraději bych takovému prodejci rošliapla tvář.

Váš dokument považuji za jeden z nejpotřebnějších, jaký zde vznikl. Vyrušovalo mě však, že šmejdi v něm měli rozrastrované obličeje. Kde jsou jejich jména, adresy a ksichty? Tváře obětí jste ukázali.

Jenže oběti s tím souhlasili a podepsali souhlas s natáčením. Ze šmejd tak neučinil nikdo.

Veřejný zájem v tomto případě převažuje nad porušováním soukromí šmejd, ne?

Můj laický pohled je totožný s vaším. Pokud by to záleželo na mně, každý šmejd tam má svou tvář, zveřejním všechna jména, žádná ochranná opatření bych nedělala. Jenže platí zákon na ochranu osobních údajů a samozřejmě vstoupili do toho právníci. Míru rizika přitom vyhodnotili jako extrémně vysokou. Pokud bychom totiž ukázaly obličeje prodejců, vznikla by reálná hrozba, že už při vypuštění upoutávek na film v kinech, se některý z prodejců ozve a dosáhne předběžné opatření, že se nesmí vysílat. Nešlo totiž o zpravodajství, ale dokument.

Pozvánky na předváděcí akce se tváří nevinně a slibují dárky.

Důchodců vystraší, že bez jejich výrobků zemřou oni nebo vnoučata

Všichni si o sobě myslíme, že s námi by šmejdi nevybabrali. Máme však babičky, dědečky, prastarých rodičů, kteří jsou zranitelnější. Přejděme si tedy celý proces podobných akcií od chvíle, co dostanou pozvánku až do momentu, kdy je doma vysadí autobus.

Z letáku ve schránce se v prvé řadě dozvíte, co všechno dostanete zdarma. Například prací prášky, víno, jindy se to tváří jako pozvánka na oslavu MDŽ, na kachní hody, na výlet na zámek, hrad a podobně.

Existují dva typy zájezdů – jedny se konají v předem stanovené sále, takže víte, o kolik tam musíte být. O těch druhých nevíte nic. Dozvíte se, že jdete někam na zámek, ale netušíte s kým. Jméno firmy prozradí, až když se přihlásíte, v některých případech vám ho zatají zcela, nebo si název vymyslí.

Dva dny před odjezdem vám určí, že se odchází třeba o sedmé ráno z náměstí. Čekáte, že vás vezou na ten zámek, ve skutečnosti však skončíte jinde, v nějaké hospodské sále nebo kulturáku.

Tam si musí získat důvěru účastníků.

Proto hraje příjemná hudba a věnuje se vám více mladých chlapců v košilích a kravatách. V té chvíli jsou ještě mimořádně ochotní a empatičtí.

Cílem je snaha vzbudit u seniorů pocit, že se o ně někdo upřímně zajímá?

Přesně tak, jsou velmi srdeční. Dělají to i proto, že je pro ně velmi důležité vytipovat si koupěschopnou jednotlivců. Zjišťují, kdo žije sám, kdo má vnoučata, zároveň hledají takzvané volavky.

Nač jim jsou?

Posadí jejich dopředu a slíbí, že jim darují zdarma trebár zázračnou deku. S tím, že ji dostanou až na konci a za předpokladu, že budou spolupracovat, hlásit se, přikyvovat a všem doporučovat koupi jejich zboží. Volavky jsem zažila několikrát, byly schopny odkýval každou blbost, jen aby dostali zboží zdarma. Jsou důležité, protože ostatní účastníci pak více věří tomu, co prodejci říkají.

Předpokládám, že řečník nezačne být agresivní už na začátku přednášky.

To ne. Nejdříve je příjemný a postupně přitvrzuje. Hraje se na to, že se nejedná o prodejní, ale pouze prezentační akci, že si dnes nikdo nic nemůže koupit. Pokračuje tím, že říká, jak na podobné akce jezdí zejména ti, co se chtějí jen zdarma nažrat, ale že věří, že v tomto sále takoví lidé nejsou, neboť dnes jsou tu samí inteligentní a chytří. Jinými slovy začíná kasty ve snaze vzbudit u seniorů pocit důležitosti.

Hodně se tam apeluje na zdraví manipulacemi typu „nekoupíte deku, zemřou vám vnoučata.“ Mísí se fakta s nesmysly, vymyšlenými statistikami o úmrtích na určité nemoci a podobně. Senior tak získává pocit, že od rakoviny ho může zachránit jen to, že bude spát pod zázračnou dekou s aloe vera a vařit pouze v zázračných hrncích. Základním prvkem tedy je, aby se důchodci řádně vystrašili.

Začíná tedy davová psychóza?

Úplně. Začnou se bát o zdraví své nebo svých vnoučat. Psycholožka Romana Mazalová je přesvědčena, že tam dokonce dochází ik hypnotickým stavem, byť ne záměrně. Vzniká to pod vlivem obrovské kadence slov, účastníkům se začne vypínat mozek a přepne se na autopilota. Člověk tehdy už jen přikyvuje hlavou a prodejce záměrně klade otázky, na které se to dělá snadno.

Najednou před někým přistane krabice s hrncem. Pokud důchodce řekne, že ho nechce, prodejce začne argumentovat, že půl hodiny přece přikyvoval, jaká je to dobrá věc. A začne se obracet na ostatních se slovy typu „podívejte se, jak lže, jaký je hloupý“ a podobně.

A nikdo se neozve, protože nechce být hloupý i on.

Přesně tak. Do toho se mísí různé soutěže, losují se výherci, otáčejí se židle, aby se zjistilo, kdo si sedí na štěstí … Všechno jsou to fiktivní věci, jejichž cílem je dostat seniora od masy ostatních do rohu ke stolu s dalším prodejcem. Když dotyčného useknu od stáda, začne se nerovný souboj starého člověka proti jednomu či dvěma manipulátorem. Najednou se dozví, že nevyhrál zboží zdarma, ale jen slevu, že nezaplatí 3300 eur, ale jen 3000.

Pokud senior odmítne, začíná se tvrdý nátlak a podvody. Prodejce mu podstrčí kupní smlouvu, kde rukou zakryje hlavičku a požádá ho, aby podepsal, že odmítl převzít výhru. Dědeček to v dobré víře podepíše a domů mu po týdnu přijdou šeky od úvěrování společnosti.

Prodejci jsou nejdříve slušní. Pokud nic nekoupíte, ztrácejí zábrany.

Rozdávají jim alkohol, aby ztratili zábrany

Na to, aby do smluv vypsali jejich údaje, se však musí dostat k jejich občanským průkazem.

Ty jim vezmou, a když je mají vrátit, záměrně se vytvoří časová tíseň, aby senioři neměli šanci přečíst si podrobnosti ve smlouvě. Všechno jim dají až v autobuse, když je třeba spěchat, a, samozřejmě, prodejci už s nimi nejdou. Když i pochopíte, jak vás oklamali, a že jste podepsali platnou smlouvu, skončili jste, můžete si akorát trhat vlasy.

Důchodci v běžném životě šetří, v obchodě by si nikdy nekoupili hrnce, peřiny, pánve či kuchyňské roboty za tisíce eur. Přišli jste na to, proč na tomto typu akcí vypínají racio?

vymyje jim mozek. Prodejci u nich dokáží vzbudit pocit, že ten výrobek je výjimečný a nikde jinde nezohnateľný. Hrají také na to, že vysoká cena je indikátorem kvality. Tvrdí jim, že je to jedinečná nabídka, která platí jen tady a dnes, že takovou šanci už nikdy nedostanou. Do toho jim nejednou rozdávají pivo či tvrdý alkohol, díky čemuž ztratí i zbytky rozlišovacích schopností.

Dá se tomu rozumět, pokud se někdo na podobné akci ocitne poprvé. I váš dokument však ukázal, že někteří tam přesto, že si ty podvody uvědomují, jezdí opakovaně.

To jsou ti, kteří si řeknou, že už to znají a nemohou naletět, že s nimi tentokrát nikdo nevybabre. To se však nepodaří, neboť jen málokdo ze seniory umí říct ne. Ve finále jsme zase u toho, co jsme říkali už na začátku – že utíkají ze samoty, že chtějí vlastně ušetřit a stávají se od těch zájezdů závislí. Dokonce jsou zvědaví, jak se budou prodejci chovat tentokrát – zda budou arogantní nebo slušní, zda dostanou slíbené dárky.

Kolik je těch, co se nenechají zmanipulovat a zboží nekoupí?

Mnozí, pokud i nekoupí mimořádně drahé věci, si nakonec vezmou předražené drobnosti jako koňská mast či lanolin za stovky korun. Pokud budu brát v úvahu pouze drahé věci, na které se sepisují úvěrové smlouvy, nachytat se nechá vždy až třetina sálu. To je velmi mnoho.

Co všechno se tam prodává?

Hrnce, indukční vařiče, peřiny, velmi často se nabízejí merino deky, které jsou ve skutečnosti syntetické, parní čističe, které se rozpadají po prvním použití, případně nefungují vůbec, multifunkční roboty, které stojí v obchodě 30 až 40 eur. Zde se za ně ptá i štyridsaťnásobok. Ceny na předváděcích akcích nejsou pevné, záleží od umu prodejců. Čím dražší zboží prodá, tím vyšší je jeho provize.

Jsem důchodce, doma si uvědomím, že jsem udělal chybu a zadlužil se. Co mohu dělat? Neboť vrátit zboží a čekat peníze je sice ze zákona možné, ale v praxi to u šmejd nefunguje.

Přesně tak. Že zákon garantuje vrácení peněz, nic neznamená, dokazují to reálné zkušenosti. Důchodce často tu firmu ani nenajde, protože zanikne, případně se přejmenuje. V závěrečné scéně filmu je Maruška, která pláče, neboť na ni byli hrubí. Přišla jsem za ní týden po natáčení a doma měla šest obrovských krabic s hrnci. Říkala, že má zaplatit 25 tisíc korun, a že ve skutečnosti jí to dali podepsat pod záminkou, že jde o VIP členskou kartu. Oklamali ji tedy.

Ta paní má 80 let, žije sama na vesnici. Je tam sice pošta, ale ona sama nemá ani jen fyzický fond na to, aby zboží vzala, odnesla a poslala zpět. Jedna souprava totiž váží 23 kilogramů. Kromě toho musí napsat prodejci i do firmy, která jí poskytla půjčku. A ani to nestačí, neboť firmy listy seniory ignorují nebo dělají jiné obstrukce.

Pomohli jste té paní?

Ano, zaslala jsem těch šest souprav zpět, poštovné stálo asi tisícovku. Průvodní dopis jsem udělala tak, jak poradil právník. Zatímco jsme to vyřešili, uběhlo několik dní. Co by zmohla osamocená seniorka, která nemá ani základní právní vědomí, nezná internet, nemá jí kdo poradit? Nemluvě o tom, že ve skutečnosti mají ty firmy nejednou jen virtuální sídla, které se dají vybavit za 10 eur. V Praze znám adresu, na kterou je napsaných 130 firem.

Problém je také v tom, že firmy se neštítí dát jedné osobě více půjček najednou.

Ano, běžně jim dávají více úvěrů najednou a doprovázejí to slovy „my vám věříme. Máte i jiné půjčky? Nevadí, my vám opravdu důvěřujeme. „Aktuální pomáhám seniorky, která má čtyři úvěry najednou. Trpí stařeckou demencí a nějaký darebák to využil, aby na ni napsal několik půjček za 80 tisíc korun. Přitom není schopna rozklíčovat ani to, komu má kolik poslat.

Někteří prodejci jsou dokonce takoví zákeřní, že číslo účtu napíší rukou. Nejde však o účty prodejních firem, ale jejich soukromé účty. Důchodce platí a najednou mu začnou chodit výhružné dopisy, že neplní povinnosti.

Někteří senioři jezdí na podobné akce opakovaně. Stali se jim drogou.

Petici proti šmejd podepsali i šmejdi

Když se šmejdi probírali v České televizi v pořadu Máte slovo, kterou moderuje Michaela Jílková, neměl jsem pocit, že by se ti gauneři styděli. Tvářili se, že jsou čestní a že nerozumí, co je na tom špatného, ​​vždyť jde jen o věc nabídky a poptávky.

Přesně tak. Ti lidé se tam fantasticky „odkopali“ a ukázali v pravé podstatě. Ten pán, co je tam přišel obhajovat, vlastně jen potvrdil všechno, co je ve filmu.

Šmejdi se vám vyhrožují, prý budete chutnat rybám na dně Labe a podobně. Kdyby vám chtěli skutečně ublížit, zřejmě by to nemluvili předem, ve skutečnosti se jen ztrapňují. Jaké největší absurdity na vás zkoušeli?

tragikomický mi přišlo, když mi jistá slečna napsala svůj příběh. Chodila totiž s chlapcem, o kterém věděla, že prodává takové věci. Říkal jí, že je to v pohodě, že vše je jen mediální nafouknutá bublina. Šla však do kina na náš film a toho chlapce v něm viděla. Výsledkem byl okamžitý rozchod.

Za nejabsurdnější a nejsměšnější však považuji, že ti panáci, kteří byli v pořadu Máte slovo, podepsali petici proti šmejd. Neboť oni se za šmejd nepovažují. Petici jinak podepsalo až 181 tisíc lidí.

Co bude dál? Zájem o film opadne a šmejdi se navzdory zpřísněné legislativě vynaleznou. Vždy jsou o krok vpředu.

Začíná natáčet film po filmu, tedy mapovat, jak tento fenomén změnil život v Česku. Režisérkou bude slovenská dokumentaristka Zuzana Piussi. Její vizí je, že se to přinese přes příběh jednotlivce, tedy mě, která se kdysi rozhodla, že se jí něco nelíbí, investovala do toho čas, peníze, invenci. Ukážeme, co všechno se postupně díky filmu změnilo.

Dokument je sice společností ohodnocený, ale ziskový asi nebyl.

Vrátili se mi finanční náklady, které jsem investovala, ale pokud bych započítala veškerý čas, který jsem nad filmem strávila, tak ani náhodou.

Čili jste dva roky dělali zdarma?

Dá se to tak říct.

Kdo se nechá oklamat, tomu se za velké peníze hromadí doma šmejdy.

Nehodlám se zpovídat ani se nechat cenzurovat pro soukromé peníze

Ten film je důležitý zejména pro důchodce. Chodili však kvůli němu do kin?

Na důchodcích jsme nechtěli vydělávat, proto si velmi cením osvětový přístup našeho distributora. Českým kinům dal podmínku – pokud chcete vysílat šmejd, důchodci nad 65 let musí mít vstup zdarma. Mnohé kina nasadili dopolední a odpolední projekce. Výborné bylo, že majitelé lokálních kin aktivně obcházeli kluby seniorů, domovy důchodců a podobně, aby na ten film přišli.

Kamkoli jsem přišla na besedu, tam byly zejména důchodci, z 300 míst v kině obsadili i 200. Celkové čísla říkají, že v českých kinech si film prohlédlo 30 tisíc lidí, z toho 50 procent byli důchodci. Taková čísla jsme opravdu nečekali, je to fantastické. Mnoho dobré práce odvedl bulvár, neboť senioři čtou zejména ten.

První říjen je mezinárodní den seniorů a film v prime time odvysílá česká i slovenská veřejnoprávní televize. Je to důležité. Nemohu si přát víc, a ani jsem nedoufala, že by se to na Slovensku mohlo chytit tak, jak v Česku.

Díky vám jsem zaregistroval dvě zajímavosti – název šmejdi pro prodejce zlidověl a více moji známí, jinak libertariáni a zarytí odpůrci státních regulací, připouštějí, že právě toto je segment, kde by měl stát tvrdě zakročit.

S tím souhlasím, ale musím přiznat, že jsem zaznamenala i ohlasy, že jsem komunistická režisérka, která prahne právě po těch regulacích a zákazech. Tomu se však jen směju.

Co dalšího chystáte?

Nemyslím si, že se ještě dá zopakovat úspěch šmejd, ani se o to nesnaží. Určitě však budu pokračovat v osvětové činnosti, protože mě to naplňuje a baví. Témata přijdou samy podobně, jako přišla ta o šmejd.

Zde vás inspirovala vaše babička, která na ty akcie jezdila.

Ano. Nedokážu natáčet, pokud to nevnímám jako lidský problém. Byly snahy zatáhnout mě do problematiky českého fotbalu, abych z něj vyhnala šmejd, jenže ten mi je vzdálen. Jiní chtěli, abych si posvítila na šmejd mezi exekutory nebo si podala dětskou pornografii na internetu, gamblerství či různé problémy v kojeneckých ústavech. Každý chce, abychom tato témata udělalo jako šmejd. Jenže to se nedá, tam jsme byli hnáni zejména srdcem. A to je jedinečné a neopakovatelné.

Přitáhl úspěch šmejd sponzorů, kteří by zaplatili další projekt?

To bych ani nechtěla. Když jsem přiznala, že točím ten film, ozvalo se několik soukromých firem, které mi nabídli peníze. Zásadně by se tak vyřešily mnohé věci, ale odmítla jsem. Pokud vám dá soukromý sektor peníze, něco za to očekává. A já se nikomu nehodlám zpovídat či cenzurovat svou práci jen proto, že na ni někdo přispěl. Jsem ochotná jít do koprodukce s televizí, rozhodně však odmítám peníze soukromých firem.

A teď upřímně – opravdu víte, co dělá zítra vaše babička?

Film Šmejdi se podívejte 1. října o 20.20 h na Jednotce.