Je to váš poslední bilanční rozhovor v pozici předsedy SaS?
Jsem přesvědčen, že ne.
Na souboj o lídra vás vyzval Jozef Kollár. Byl by to dobrý šéf SaS?
S Josefem spolupracuji mnoho let, ve straně je od jejího vzniku. Do týmu jsem ho zavolal jako odborníka na veřejné rozpočty, dobře se mi s ním spolupracuje. Být ale lídrem, znamená vědět oslovit voliče a já mám tu obavu, že Jozef Kollár, který je vnímán jako nevýrazný politik, což neříkám já, ale politologové a komentátoři, může stáhnout stranu pod pět procent av roce 2016 se nemusí dostat do parlamentu. V české politice se třeba vědět vyhraný, třeba vědět jasně říci, co ano a co ne a třeba se umět někdy i ostřeji vyjádřit. Když se chcete prosadit, nedá se být se všemi zadobře. Já mám právě tuto obavu.
Myslíte tím, že nemá tah na branku jako vy?
Nevím, jestli to je přímo tah na branku, ale to, že je nevýrazný politik, to je zkrátka holý fakt. Je zde velké riziko, že SaS nebude v parlamentu. Druhý problém je, že Josef zatím neřekl, co chce dělat jinak. Akorát řekl, že to, co bylo vytvořeno během mého vedení, že to je dobré a měnit to nechce.
Něco chce ale zřejmě dělat jinak, protože tvrdí, že preference SaS v současnosti stagnují, potenciál strany je větší, ale nevyužívá se dostatečně. Označil také za utopii, že by se s vámi podařil dvouciferný volební výsledek. Mrzí vás taková nedůvěra z jeho strany?
Je to jeho legitimní názor. Můj názor je takový, že utopie to bude akorát s ním. Je hezké snít o takovém či onak výsledku, slibovat dokáží všichni. Problém je dokázat to a já mohu poukázat na to, že pod mým vedením se SaS dostala do parlamentu dvakrát.
Zjevně si to ale nemyslí jen Jozef Kollár. Většina z oslovených představitelů SaS, kteří byli pro média ochotni pojmenovat svého favorita, preferuje Kollára. Jak se vám to poslouchá?
Já s tím problém nemám. Já jsem nikdy nečekal, že z 300 členů SaS bude 300 za mnou. Je to zcela legitimní. Ale i tito lidé se někde v koutku duše budou muset zamyslet nad tím, jaký je plán B. Co uděláme, když v roce 2016 s Josefem Kollárem, nevýrazným politikem na čele, nebudeme v parlamentu. Co potom? Tuto otázku si musí položit každý jeden člen bez ohledu na to, komu dosud podporu vyjádřil.
S Richard Sulík SaS v parlamentu stoprocentně bude?
Minimálně jsem dvakrát po sobě prokázala, že bude. Za druhé, strana je dnes slušně stabilizovaná na sedmi až osmi procentech a máme na čem stavět. Máme perspektivu, třeba v tom jen pokračovat.
Koncem dubna jste získali na kongresu důvěru tří čtvrtin delegátů. Co se od té doby změnilo?
Už i tehdy mi čtvrtina přítomných důvěru nedala a nevíme, jak by hlasovali všichni ti, kteří přítomni nebyli. Až 16. března na kongresu budeme vědět, jestli se vůbec něco změnilo.
Martin Poliačik po kauze Sasanka řekl, že doufá, že jste si udělili žlutou kartu. Nyní vám více hodlají udělit červenou kartu. Faulovali jste?
Práveže ne. Nejsem si toho vědom. Já jsem si ten kalich hořkosti vypil úplně do dna a ta téma je pro mě uzavřená. Mě to SKŘÍNĚ úplně nejvíc, byla to chyba, nemělo se to stát, ale je to pro mě uzavřené. Už jsem za to pykal, sypal si popel na hlavu a upřímně jsem to přiznal jako chybu.
V říjnu jste se ocitli na čele žebříčku politiků, kteří způsobují nejvíce problémů a nejvíce kazí úroveň politiky na Slovensku. Mohlo to váhu?
Toto je pseudoargument, který nemluví o ničem. Mnohem důležitější je, kolik voličů SaS si myslí, že jsem nedůvěryhodný politik. Protože když si 70 nebo 80 procent voličů Směru myslí, že jsem nedůvěryhodný politik, tak to mi je daleko přijatelnější, než by mě tito voliči měli jako oblíbeného. To bych se nad sebou zamyslel. Já tu nejsem proto, abych se všem líbil a už vůbec ne, abych se líbil voličům všech stran. Když se podíváme na to, kolik voličů SaS si to o mně myslí, tak to je 0,0 procent.
Kdy se to tedy zlomilo, který váš krok byl ten, když se to v SaS zlomilo a mluví se o vaší výměně?
No to je otázka na mého vyzyvatele, že kdy se rozhodl.
Vy si nejste vědom nějaké chyby, kvůli které toto vzniklo?
Nejsem si vědom nějaké konkrétní události.
Neudělali jste z SaS příliš tvrdou pravicovou stranu?
My jsme liberální strana a pro nás je svoboda nejvyšší hodnota. Za tuto svobodu bojujeme a děláme to poctivě. Neotáčíme v zásadních věcech a hodnoty jsou nám přednější než naše židle. Toto zřejmě není na slovenské poměry běžné, ale to pro mě není důvod to měnit.
Uvědomujete si, že jako šéf liberálů jste svým způsobem dostali do parlamentu zřejmě nejkonzervativnějších poslanců, jakých jsme tu kdy měli? Čím vás Igor Matovič přesvědčil, že je liberál?
My jsme sice vzali Igora Matoviča na kandidátku, no on měl namířeno do politiky a kdyby se tam nedostal s námi, tak by se tam dostal jinak nebo později. Rok a půl později mu sedli na lep jiní harcovníci, jako Zajíc, Korda, Palko … My jsme netušili kdo to je, akorát jsme vycházeli z toho, co nám řekl.
Přesvědčil vás, že je liberál, nebo si místo na kandidátce koupil?
Ne, nekoupil si to místo, dohodli jsme se v době, kdy nebylo jisté, zda se SaS dostane přes pět procent. Vědět, jaký bude další vývoj, Igora Matoviča na kandidátku nevezmeme.
Dnes kritizujete téměř každý krok vlády Roberta Fica, která podle vás škodí této zemi. Před tím, než padla vaše vláda, vás koaliční partneři upozorňovali na to, že otevíráte dveře Směru. V konečném důsledku jste Eurovia nezastavili a návrat k moci se pravici nepodařil. Bylo to dobré rozhodnutí?
Dveře Směru otevřela Iveta Radičová tím, že spojila hlasování. Podstatné je, že pro spojování hlasování nebyl žádný důvod. Byly to jen intriky Mikuláše Dzurindy a slabost Ivety Radičové, že k tomu došlo. V roce 2005 se hlasovalo o evropské ústavě, což je důležitější dokument, jako navýšení eurovalu. Tehdy KDH řeklo, že za to hlasovat nebude. Padla vláda? Bylo hlasování o důvěře? Nebylo, fungovalo se dále. Nyní se mohlo stejně.
Vy ale mluvíte o dvou škodách, jednu měl podle vás způsobit eurové, druhou případný nástup Směru k moci. Vy jste svým jednáním nezastavili ani jedno.
Robert Fico byl zvolen přes milionům lidí, protože jejich oklamal, když jim slíbil jistoty …
volby byly až později …
… ale kdyby řekl pravdu, zdaleka tolik hlasů nedostane. Já nemůžu být zodpovědný za všechno, co se v této zemi děje, já mohu být zodpovědný za své vlastní jednání. Půl roku jsme já i moji kolegové říkali, že je prostě v rozporu s mým svědomím, abych podpořil takovou hroznou věc, jako je navýšení eurovalu. Celý vývoj, který od té doby byl, nám dal za pravdu. Děje se to, co jsme předpokládali a stojí nás to další a další peníze.
Co jste tedy v říjnu 2011 svým hlasováním získali?
Ne vždy svým jednáním získáte přímo. Je proto důležité mít hodnoty a zásady, na kterých vaše jednání spočívá. To, že ostatní otočili v zásadní věci, to není můj problém. Připomínám, že první půjčku Řecku jsme odmítli všichni společně v koalici, navýšení eurovalu bylo vlastně o druhé půjčce Řecku a tam už ostatní otočili.
Vaše prognóza, že Řecko do konce roku 2012 vystoupí z eurozóny a že s eurem nemá šanci, vám nevyšla. Nemohli jste se mýlit i při eurovale?
Řecko s eurem nemá šanci, to je holý fakt. Jejich dluh prudce roste, nezaměstnanost mají druhou nejvyšší na světě. To jsou indikátory toho, že se jim daří? Řecká ekonomika jde dolů vodou. Dnes, po třech letech zachraňování, je řecká průmyslová produkce na úrovni 70-tých let. Nadále tedy tvrdím, že Řecko s eurem nemá nejmenší šanci. Ten můj odhad, že do konce roku opustí eurozónu, tak bylo to na spadnutí, jen pak se zřejmě někdo někdy s někým opět jednou pod vlivem velkého deficitu demokracie dohodl, že je budeme zachraňovat a Řecko puštěné nebude. Ale ti, kteří rozhodují denně v EU, se nemohou natrvalo tvářit, že ekonomické zákony neplatí.
Takže váš nový aktualizovaný prosincový odhad zní?
Předpokládám, že to bude do konce příštího roku. Vy můžete klinicky mrtvého člověka na přístrojích držet kolik chcete, je to jen vaše rozhodnutí, i když to nedává žádný smysl.
Stále si myslíte, že snahy o záchranu Řecka jsou kolektivní šílenství?
Ano, protože ve skutečnosti se Řecko vůbec nezachraňuje, ale zachraňují se jeho věřitelé. Zároveň, toto zachraňování a násilné udržování v eurozóně likviduje řeckou ekonomiku.
Můžeme se dočkat vašeho vyjádření, že tohle už ne, pojďme z tohoto evropského společenství pryč?
Kdyby mělo Slovensko nyní vystoupit z eurozóny, bylo by to chybou, ale zároveň třeba mít připravený plán B. Musíme vědět, jak dál, když se něco děje. Doufám, že zodpovědní lidé na ministerstvu financí av Národní bance Slovenska mají alespoň mlhavou představu, co budou dělat, když se něco děje. To něco může být, že Německo, Nizozemsko a Rakousko společně z eurozóny vystoupí. Co my pak můžeme udělat? Zůstaneme v tom zbytku? Těch alternativ je několik a je důležité být na to připraven. Může dojít den, kdy vystoupení z eurozóny bude to nejlepší řešení.
Také vzhledem k vaši frekvenci vyjádření k politice EU zazněl v SaS návrh, abyste se stali lídrem kandidátky SaS do europarlamentu, dokud Jozef Kollár by se stal předsedou strany. Proč to odmítáte?
Nabídky v SaS dává předseda a po druhé, já jdu kandidovat na předsedu strany. Tomuto cíli podřadné všechno ostatní. Tímto jsem vám už jasně odpověděl.
A v případě vašeho neúspěchu?
Nemám důvod přemýšlet nad tím, že to nevyjde. Jdu našim členům vysvětlit, že zvolením Josefa Kollára vážně ohrozí šance SaS na vstup do parlamentu v roce 2016. Když se s tím členové ztotožní, tak budu zvolen.
Poté, co vybuchla Gorila, řekli jste, že je to největší kauza od dob Vladimíra Mečiara. Jaká je slovenská politika po gorily?
Horší. Opět se vrací všudypřítomné rozkrádání. Začíná to třikrát dražšími kolejnicemi, přes dvadsaťdvamiliónový prohraný spor, 400 milionů má jít údajně na ZP Důvěra …. Morálka na Slovensku nebyla nějak příliš vysoká, ale upadá a všudypřítomné rozkrádání se rozmáhá. Robert Fico nemá situaci pod kontrolou, protože si tam každý dělá, co chce. Navíc nemá ani nejmenší představu, co dál s krajinou. Vyžádal si mandát a teď neví, co s ním. Přešlapuje na místě, nemá žádnou vizi.
Pomohlo by vyšetření Gorily?
Určitě. Pomohlo by i jmenování Josefa Čentéša.
Máme dnes na Slovensku funkční a zdravou opozici?
Některé strany v opozici jsou více, jiné méně aktivní, ale nemyslím si, že funkční opozice je jen tehdy, když se všichni Zbůch na hromadu a nebudete je umět rozlišit. Mantra, že opozice musí být jednotná, je chybná. Jednotná musí být koalice, ale do té doby ať každá strana přesvědčuje své voliče sama. Kolegové se sloučily do Lidové platformy, ok, ať jsou spolu. My jsme liberální strana s vlastními hodnotami, s vlastním programem, držíme se toho i za cenu našich židlí. My budeme přesvědčovat našich voličů naším programem, ne programem někoho jiného.
Z roztříštěné opozice však nejde vůči vládě takový strach a respekt, jak z mohutnějšího seskupení. Vy máte pocit, že premiér Fico opozici respektuje a obává se vaší kritiky?
Nemám, na druhé straně on se také konfliktům nebo přímému srovnání vyhýbá. On má například strach jít se mnou do diskuse. Tak když se bojí se mnou diskutovat a jde jen s takovými, kterých se nebojí, tak se mu lehce machři.
Může seskupení Lidová platforma vývoji na pravé straně spektra pomoci?
Je to jejich věc. My s nimi komunikujeme.
Četli jste je memorandum?
Ano. Je to takové – chceme světový mír. No, kdo by nechtěl. Mnohem těžší je napsat reálné, pochopitelně a uchopitelné jaká je dnešní pozice, což jsou východiska, jaké jsou trendy a co musíme dělat. Toto zatím udělala jen SaS ve své „vizi pro Slovensko do roku 2020“
Pavel FRESNES řekl, že bude rád, pokud memorandum podepíše co nejvíce politiků. Nechystáte se?
To neublíží, neuškodí. Takových papírů už bylo podepsáno. Kdyby na tom měla ztroskotat budoucnost Slovenska, tak já to podepíšu.
Opravdu si myslíte, že dnešní opozice dokáže v roce 2016 nahradit Směr, nabídnout alternativu a vládnout?
My jsme už něco takového vypracovali …
… ale zase sami …
… to neznamená, že se s tím někdo nemůže ztotožnit. Navíc ještě jsou tři roky času, na opozičním spektru bude ještě chvíli probíhat krystalizace, bude se rozhodovat, kdo, co, jak. Netřeba to sílit.
Budou volby do VÚC první šancí pravice ukázat, že dokáže spolupracovat?
Ano. Určitě budou. My máme zájem o takovou spolupráci, naši lidé jednají, uvidíme jak to dopadne.
Na čelo BSK jste připustili Daniela Krajcera nebo Ľubomíra Galka. Je to dnes už jasněji?
Tady v Bratislavě máme hned dvou schopných kandidátů. Je to věc dohody, my máme zájem o celoopozičnú dohodu. Zatímco ale není dohodnuto vše, není dohodnuto nic.
Stále mají konzervativní strany s dohodou na společném kandidátovi na prezidenta problém?
Myslím si, že ano, já jsem s nimi přestal hledat, protože si myslím, že to spíš dohodnou oni.
Kde to vázne?
Já netuším. Je to otázka na nich.
Co Pavel Hrušovský?
Kandidát musí být akceptovatelný i pro liberálního voliče. A to Pavel Hrušovský není.
U vás se nejdříve objevil Andrej Kiska, později jste vy osobně načrtli Radoslava Procházky …
Já si umím představit několik dobrých jmen, které mají šanci zvítězit proti Robertu Ficovi, ale větší šance budou mít tehdy, pokud bude dohoda celé opozice. Ano, řekl jsem nějaké jména, vždyť to není zakázáno, ale nevypadá to tak, že se oni dokáží na čemkoliv dohodnout.
Jakou odezvu vyvolal Radoslav Procházka?
Já jsem na nějakém setkání s opozičními lídry vzpomněl jméno Radoslava Procházky a nějakou indiskréciou se to dostalo do médií. Já jsem ho ale nenavrhl jako kandidáta SaS. Některým se to zamlouvalo víc, některým méně.
Proč by byl podle vás Radoslav Procházka dobrý prezident?
Myslím si, že je to člověk na jedné straně konzervativní, na druhé straně je přijatelný pro liberálního voliče. Dokáže oslovit mnohem širší spektrum, než když je jen vyhraněný na určitý segment voličů. Mně osobně se také líbí, že je mladý, smělý, má zdravou drzost, proto jsem jeho jméno vzpomněl.
Vaše dvě kritéria na prezidenta jsou známé – nesmí to být člověk s minulostí v KSČ a spolupracovník StB. Co dál?
Poté, co Slovensko 20 let od svého vzniku má stále komunistického prezidenta, si myslím, že už toto kritérium je náročné. Mít opět komunistického prezidenta by nebylo dobré. Myslím si, že s kritérii to netřeba přehánět, protože pokud si je každá strana dá hodně, může se stát, že průnik bude nulový. Naším dalším kritériem také je, že musí být přijatelný pro liberálního voliče.
V parlamentu se SaS nedaří obsadit post šéfa NKÚ. Kde vidíte smysl to dál zkoušet?
Ať se Robert Fico vybarví. Nejprve je tu dohoda, že NKÚ obsadí opozice, ta se navzdory očekáváním Směru dohodne na jednom jménu a Ficovi poslanci nezahlasujú. Hraje zde nějakou ubohou hru na kočku a myš. Je to směšné a trapné. V takových věcech se vyžívá místo toho, aby dělal kroky, které posunou Slovensko vpřed. My tu šest let přešlapuje na místě v důležitých věcech.
Nazýváte to trapnou hrou, ale vy ji hrajete. Proč?
Když jednou má opozice nárok na šéfa NKÚ, proč by ji neměla využít?
To znamená, že věříte, že v konečném důsledku bude někdo z opozice zvolen.
Ano, děláme to s tím cílem, aby zvolený byl.
Půjde pan Klimeš do volby ještě jednou?
Musím se poradit s kolegy.
Před volbami jste řekli, že Ivan Mikloš a Mikuláš Dzurinda by měly nadobro odejít z politiky. Zatím v ní jsou. Jaké máte vztahy?
Žádné.
Po tom, jak se převalili vaše setkání s Mariánem Kočnerom, jste řekli, že to byla chyba a že jste se poučili. S kým dnes řešíte politické dění a věci v pozadí?
Bavím se s hodně lidmi.
Jaký byl rok 2012 pro SaS?
turbulentního av druhé části stabilizační, naše preference se ustálily. Ty čísla netřeba příliš přeceňovat, ale přece jen, je na čem začít stavět.
Váš volební výsledek z března nebyl dobrý. Co chcete jako předseda dělat jinak?
Před volbami zde byl kobercový nálet na SaS. Nejprve jsme byli osočováni a napadáni za pád vlády …
… z toho vás celkem vynechat nešlo …
… já ale odmítám, abychom byli na vině jen proto, že jsme v zásadní věci neotočili. Bylo to primitivní vydírání. Později došla kauza odposlechy, pak Gorila a na začátku se říkalo, že i my s tím něco máme …
… spis jste měli a nevyšly jste s ním ven
Nikdo s ním nevyšel ven. Měli ho pomalu všichni. My jsme s ním nevyšly ven ze stejných obav, že budou následovat soudní žaloby. Pak šla Sasanka. Ustálí jsme těch 5,9 procenta a od té doby se strana stabilizovala. Já tedy nemám důvod nevěřit, že ten výsledek bude citelně lepší než v roce 2012.
Máte pocit, že je vás z opozice slyšet? Hladinu jste rozčerili debatou o registrovaných partnerstvích a dobrovolných sterilizace, jinak SaS příliš aktivní nebyla.
To si nemyslím. My jsme měli desítky vystoupení v parlamentu, zejména k rovné dani, rozpočtu a trvalému eurovalu. V NR SR je SaS nejaktivnější strana. A co se týče médií, poslední dva týdny jsem byl v diskuzích dvakrát, předtím jsem nebyl přes půl roku. Jsme zváni méně. To nemá být stížnost, ale takový je obraz. Nejschůdnější cestu vidím v tom, abychom pokračovali, v čem jsme začali.
Stranické předsevzetí do roku 2013?
Obhájit pozici předsedy strany 16. března. SaS přeji vyšší preference a slušný úspěch ve volbách do VÚC.