Půjčky Praha

Podle poradce ministra financí Antona Marcinčina je v dnešních časech nezbytné, aby země pod časovým tlakem z Bruselu hledala peníze přes vyšší příjmy. Problém je v tom, že samotná snaha individuálního vlastnictví se v dnešní době setkává s neochotou podílet se solidárně na společných věcech, tvrdí.

Nacházíme se ve velmi těžkém období obnovy Slovenska, a je úplně férové, aby se na ní podíleli solidárně všichni. Banky jsou u nás v dobrém stavu a tvoří vysoké zisky i díky ozdravení, které daňových poplatníků stálo v letech 2001 až 2002 přes 100 miliard korun.

Pokud by se zvýšily úroky z úvěrů, tak by je poskytovaly méně, a méně by i vydělali. Na snížení zisku by tak odpověděli dalším snížením, což není v jejich zájmu. Výši úroků a poplatků ovlivňuje mnoho faktorů včetně konkurence na trhu. Každá banka si chce udržet klienta, zvyšováním poplatků by však klienti přestupovali do konkurenčních, co si bankovní instituce zvlášť v těchto časech nemůže dovolit. Nevidím proto důvod k tomu, aby se lidé obávali, že budou doplácet. Chápu však banky, že musí křičet. Každý, komu se sahá na zisk, je nespokojený a během vyjednávání s vládou křičí co nejvíce. Realita je pak klidnější.

Neobáváte se například i přesunu některých bankovních domů do zahraničí?
Pokud některé bankovní instituce odejdou, přenechají klienty konkurenci. Máme trh, který je bezpečný, je zde nízké procento rizikových úvěrů, lidé jsou naučení si spořit a poskytnuté úvěry splácet. Z toho jasně vyplývá, že jsme pro banky atraktivní trh.

Vláda představila plán zvyšování daní pro firmy. Mnohé z nich se obávají, že větší zatížení jim neumožní lepší fungování, a tedy vytváření nových pracovních míst.
Takovou nízkou daň pro firmy, jaká zde byla dosud, najdeme jen málokde. Nevidím důvod k tomu, aby se vyšší daň promítla do koncových cen pro zákazníky, i když firmy automaticky argumentují zvýšenými náklady a dopad na lidi. Cenu ve většině odvětví určuje trh, a my jsme otevřená ekonomika. Co se týče pracovních míst, ty se vytvářejí kvůli tomu, aby přinesly firmám vyšší zisk. Tedy pokud jim na jedné straně vzniká nový náklad, a ony to chtějí řešit tím, že nebudou vytvářet další zisk. Z ekonomického hlediska tomuto přístupu nerozumím.

Co tedy firmy udělají?
Spíš bych očekával, že budou chtít nový náklad vyvážit ziskem. Chápu však to povinné strašení veřejnosti z jejich strany, je to podobné jako při bankách. Naše nízká sazba daně nás však doběhla, a my se prostě musíme solidárně podílet na společných věcech, na tom je založena demokracie, na přispívání a kontrole. Pokud někdo kouká jen na své drahé auto, tak si ho na rozbitých společných cestách zničí. Kdo vydělává víc, by měl zaplatit více, to není v Evropě žádná novinka.

Vláda jde výrazně oslabit druhý důchodový pilíř, nejde o přejídání budoucích penzí?
V současnosti je druhý pilíř výhodný pro finanční instituce, ale je velmi nevýhodný pro daňové poplatníky, kteří se zadlužují. Podle mého názoru jsme to s výškou odvodu do druhého pilíře přehnali, a to na úkor dnešních pracujících generací. Prezentovalo se to však dosud tak, že si spoříte do druhého pilíře, ale ve skutečnosti si na něj půjčujeme. Vyrobili jsme tak díru v rozpočtu přes jednoho procenta hrubého domácího produktu ročně. Jiné státy pokud vůbec mají druhý pilíř, tak do něj přispívají mnohem nižšími sazbami. Zvláště v této době zvyšovat dluh s tím, že se tváříme, že si spoříte, je nezodpovědné. Nemám osobně nic proti tomu, pokud to procento odvodů bude nízké, například jako v Česku, které zavedlo tříprocentní druhý pilíř za podmínky, že si další dvě procenta přidá střadatel z vlastních prostředků.

Opatření, která se zatím ohlásily, jsou jen na příjmové straně. Bude šetřit i vláda?
V každé zemi se analytici odvolávají na mezinárodní doporučení, av každé zemi jsou přitom doporučení různých. Někde tvrdí, že šetření musí představovat 70 procent z konsolidace, a jen 30 procent mají tvořit příjmy, jinde tvrdí opak. Osobně si myslím, že u nás by příjmová stránka konsolidace mohla tvořit sto procent. Samozřejmě, nová vláda by mohla plošně škrtat, ale už i bývalý ministr financí Ivan Mikloš připustil, že prostor pro plošné škrty se vyčerpal. Další škrty by už ohrozily chod základních státních institucí. Pokud někdo říká, že je tu prostor pro šetření, tak to říká z tepla analytické židle, ale nemá to nic společného s realitou. Ať se naši mladí analytici projdou po cestách, podívají se do škol a ambulancí, jak fungují. Pokud chceme postavit stát na nohy, musíme postupně zvýšit příjmovou stránku našeho rozpočtu.