Půjčky Praha

Centrální bankéři

Alan Greenspan, předseda Federálního rezervního systému (FED) USA (1987-2006)

Greenspan se stal šéfem Federálního rezervního systému v roce 1987, aby zabránil světové ekonomice před krachem. Kritici tvrdí, že jeho působení ve FED a politika rezervního fondu byly hlavní příčinou hypoteční krize, ke které došlo krátce po jeho odchodu z funkce šéfa FEDu. Nedokázal zabránit „přítoku toxických hypoték“. Dnes dělá soukromého poradce prostřednictvím své poradenské firmy Greenspan Associates LLC.

Mervyn King, guvernér Bank of England

Kritizují ho, že byl příliš pomalý, aby mohl reagovat na krizi už v jejích začátcích. Po rozpoutání krize ho přirovnávali k Alanu Greenspanovi. Británie totiž v roce 2005 byla na téže cestě k hypoteční krizi jako USA. Jak psal The Economist zvedání cen nemovitostí v Británii je „největší bublina v historii“. Mezinárodní měnový fond upozorňoval, že ceny nemovitostí v Británii jsou předražené až o 40 procent. Později přiznal, že za krizi jsou zodpovědní politici a finanční společnosti a že lidé se na nich mají právo zlobit.

Politici

Bill Clinton ^[1] , bývalý prezident USA

Přestože o jeho administrativě se mluví jako o jedné z vůbec nejlepších v historii amerických prezidentů, přece jen mu přisuzují spoluvinu za hypoteční krizi. Ve svém prvním volebním období jeho vláda revidovala tzv.. Community Reinvestment Act z roku 1977 a jeho kritéria uplatňovala při schvalování fúzí a akvizic. Tento zásah ovlivnil posuzování rizikových hypoték a byl jednou z hlavních příčin krize. V roce 2000 rozhodla jeho vláda Žádná regulace exotické cenné papíry, tzv.. cezpultové deriváty. Ty se obchodují oboustrannou dohodou mimo burzu. To stejně považuje za „jeden z klíčových obratů na cestě ke krizi“.

Gordon Brown, bývalý premiér Velké Británie

Právě on dovedl Británii do největší krize současnosti. Ve svém posledním předvolebním projevu chválil bankéřů pro jejich úkol přivést Londýn do nového zlatého věku. Stal se však přesný opak.

George W. Bush ^[2] , bývalý prezident USA

Neudělal nic zásadního, aby zabránil krizi. Vyšetřovatelé komise amerického Kongresu mu vyčítají, že jeho administrativa nezvolila společný postup proti krizi. V září 2008 totiž nechali padnout banku Lehman Brothers, která dříve společně s Fedem zachránila Bear Stearns. Krach Lehman Brothers byl startovacím výstřelem pro hypoteční krizi.

Phil Gramm, senátor

„Někteří viděli na rizikových půjčkách zlo. Já jsem se na ně podíval a vidím americký sen v akci, „řekl Gramm v Senátu v roce 2001. I jeho další citáty stojí za povšimnutí: „Když jsem na Wall Street, uvědomuji si, že to je nervové centrum amerického kapitalismu. A kapitalismus udělal pro pracující to, že Amerika je podle mě svaté místo. „Gramm bojoval proti deregulaci a pomohl schválit zákon, který umožnil vytvoření gigantů jako Citogroup nebo Bank of America. Gramm, který v současnosti pracuje pro švýcarskou investiční banku UBS, až letos připustil, že některé kroky finančních skupin a politiků mohly vést ke krizi.

Bankéři / Wall Street

Abby Cohen, senior stratég Goldman Sachs

Před krizí byl hlavním investičním stratégem v bance, která je považována za jednoho z vůbec nejvíce odpovědných za krizi. Později se objevily informace, že manažeři Goldman Sachs dokonce dělali z klientů úplných bláznů ^[3] .

Kathleen Corbet, bývalá šéfka Standard & Poor

Ratingová agentura dávala nejvyšší ratingy i zemím, které je jednoznačně neměli dostat, což spustilo další vlnu krize.

Maurice „Hank“ Greenberg, bývalý výkonný ředitel AIG insurance group

Pojišťovací dům AIG byl krizí z roku 2008 zasažen jako jeden z prvních ^[4] a jako jeden z nejvíce postižených. Nejprve požádali vládu o pomoc ve výši 200 miliard dolarů, pak si v březnu 2009 schválili odměny pro 73 manažerů ve výši 218 milionů dolarů!

Andy Hornby, bývalý šéf HBOS

Během jeho působení byly ve společnosti zjištěny velmi vážně pochybení související se sanací daňových poplatníků

Fred Goodwin, bývalý šéf Royal Bank of Scotland

Goodwin letos odebrali rytířský stav kvůli hněvu za jeho roli při vyvolání finanční krize. Goodwin získal jako šéf Royal Bank of Scotland nelichotivé pojmenování „nejhorší bankéř na světě“. Dovedl banku do takového stavu, že ji musela zachránit vláda (45,5 miliardy liber).

Steve Crawshaw, bývalý šéf Bradford and Bingley

Tvrdí, že je zodpovědný za zánik 157-leté finanční instituce. Banka pod jeho vedením dosáhla ztráty, ze kterých se už nedostala.

Adam Applegarth, bývalý šéf Northern Rock Bank

Za jeho vedení se společnost stala z malého městského poskytovatele hypoték pátým největším v Británii. Nakonec se banka stala první obětí hypoteční krize v zemi. Applegarth musel čelit následně tvrdé kritice poslanecké sněmovny parlamentu.

Dick Fuld, výkonný ředitel Lehman Brothers

Šéf Lehman Brothers prostě nesmí chybět. „Gorila z Wall Street“, jak zněla jeho přezdívka, byl přímo odpovědný za politiku banky, která směřovala k byznysu s rizikovými úvěry (brzy byly toxické). Pád Lehman Brothers byl startem hypoteční krize.

Ralph Cioffi a Matthew Tannin

Tato dvojice vedla hedgeové fondy Bear Stearns, které zbankrotovaly v roce 2007. Jsou obviněni z klamání investorů o rizicích rizikových úvěrů.

Lewis „Lew“ Ranieri, kmotr hypoték

Ranieri se již v roce 1984 chválil tím, že jeho obchodní oddělení v Salomon Brothers dělá s více penězi než celý Wall Street. Ale pro rizikové úvěry začaly chybět peníze, hypoteční trh se zastavil, ceny dluhopisů se zřítily jako domeček z karet. „Cítím se provinile,“ řekl Ranieri v souvislosti s krizí v roce 2009.

Joseph Cassano, AIG finanční produkty

Cassano dostal přezdívku „Pacient nula“ světového ekonomického kolapsu. Kvůli nadměrně riskantním obchodním transakcím, které mohly vést ke krizi AIG a následně k potřebě její záchrany, ho vyšetřovali v USA i Velké Británii. Cassano a jeho tým prodávaly Swap úvěrového selhání, které se často spojuje s krizí.

Chuck Prince, bývalý šéf Citigroup

„Dokud hraje hudba, musíš vstát a tancovat. Proto stále tancujeme, „reagoval Prince v době, kdy se o krizi začalo mluvit už velmi nahlas. Krátce na to hudba přestala hrát a Citi se dostalo do vážné krize. Prince odstoupil z funkce 4. listopadu 2007.

Čtěte: Seznam bank, které nesmí zkrachovat ^[5]

Angelo Mozilla, Countrywide Financial

Mozilla byl propagátorem myšlenky, že prakticky každý může dostat megahypotéku. Nemusí mít přitom ani práci. Countrywide byla největším věřitelem riskantních úvěrů na světě, dokud ho nezachránila Bank of America. Mozilla byl usvědčen z podvodu a musel zaplatit pokutu 67,5 milionu dolarů. To však při jeho odhadovaném majetku 600 milionů dolarů není až tak mnoho.

Stan O’Neal, bývalý šéf Merrill Lynch

Merrill Lynch má prakticky stejný osud jako Countrywide Financial.

Jimmy Cayne, bývalý šéf Bear Stearns

CNBC ho vyhlásila za jednoho z nejhorších „předsedů představenstev všech čas“. Před krizí stála akce Bear Stearns 133,2 dolaru, pod vedením Cayna se cena za akcii dostala na 10 dolarů. Za to ji koupila JP Morgan.

Ostatní

Christopher Dodd, bývalý předseda senátního bankovního výboru

Lhal veřejnost o tom, že jisté podniky jsou v krizi. Tvrdil o nich, že jsou „v podstatě silné,“ „je v nich dobrá situace“, „jsou v dobré kondici“, přestože podle kritiků musel vědět, že jsou krátce před krachem. Stát na jejich záchranu musel vyčlenit neuvěřitelných 200 miliard dolarů. Šlo o Fannie Mae (Federální národní hypotéční asociace) a Freddie Mac (Federální národní korporace pro hypoteční úvěry). Provalilo se, že Dodd získával od těchto společností finance. Jeho jméno se spojuje také s údajnými bonusy za záchranu AIG a pod.

Geir Haarde, premiér Islandu (2006-2009)

Jediný politik uznán vinným v souvislosti s krizí.

John Tiner, výkonný ředitel FSA (2003-2007)

Bez vysokoškolského vzdělání se vypracoval na hlavního účetního Arthur Andersen. Firmu opustil devět měsíců před tím, než se zřítila pod tíhou podvodů a falešného účetnictví. Odtud odešel do Financial Services Authority (FSA).

Američané

Nejen bankéři byli chamtiví. Běžní Američané vytáhli z bank miliardy dolarů půjček, přestože si to nemohli dovolit. To byl také mimořádně vážný důvod hypoteční krize. Následné reakce způsobily mimo jiné vážnou krizi nejen v USA, bankroty ^[6] , nárůst nezaměstnanosti a pod.