Přátelé,
Na stránkách Jsem v Praze, stránkách mladých Čechů žijících v Čechách, mi chybí nekrolog.
Zemřel prezident Václav Havel, otec postkomunistického Československa, morální autorita evropského měřítka. Člověk se ptá, co bude dál. Kdo bude schopen nahradit jeho pevné postavení a hájit demokracii a lidská práva na jeho úrovni? Hrstka lidí v parlamentech či Senátu bude ještě nějakou chvíli šířit jeho odkaz, rozdrobený, vytrácejícímu se, příliš tichý.
Lidstvo nemá kolektivní paměť a ti, kteří zažili hrůzy Světové války a nepřízeň komunistického režimu na vlastní kůži pomalu ale jistě odcházejí. Nová hrozba populistické demagogie a křivení reality a selského rozumu začíná opět ovládat naše zmatené dušičky a my zase začínáme věřit v silné režimy dirigujúce životy ostatních. To, že je komunistická strana v Parlamentu ČR!! už nám připadá jako normální jev, jako fakt, se kterým jsme se až příliš rychle smířili. Mnozí dokonce nostalgicky vzpomínají na „staré dobré časy“ a mystifikuje si sadismus jen pro to, že ho na sobě, ani své blízké nezažili.
Václav Havel byl demokrat celou duší. Věřil, že hrůzy diktatur jsou natolik zřejmé, že si je nikdo ve svobodné zemi nezvolí. A mýlil se. Strach, co bude, je na místě. Otupělost myšlení a folklór populismu a korupce nás směřují nesprávným směrem. Antieurópske slogany, návrat na východ podporovaný samotným prezidentem Klausem a takzvaná ekonomická krize je živná půda pro radikální názory a hledání jednoduchých řešení směřujících k nesvobodě.
Václav Havel udělal chybu. Věděl to a přiznal se k ní i veřejně. Měl možnost zakázat Komunistickou stranu Čech a Moravy a odmítl to. Chtěl však, aby zánik strany s nemorální historií plnou týrání a vraždění milionů lidí, demokraticky podpořil lid při volbách. Nepodpořil.
Co bude dál? Za posledních pár let odešli pilíře lidskosti jako Jan Pavel II., Matka Tereza, v Čechách Otakar Motejl a celou řadu významných představitelů disidentů-hlavně v posledním roce. Nikdo srovnatelný jejich nenahrazuje. Víme to všichni. Proto se bojím, co nám zůstane po smrti dalších morálních autorit, kteří se dají spočítat na prstech jedné ruky a jejichž kalendářní věk naznačuje blízkost posledního dne. Ovládne média nová vlna pseudoanarchie organizované mocichtivý hlupáky? Už nyní je jich v nejvyšších funkcích požehnaně, netvárme se, že nevíme, o čem je řeč. Negování skutečnosti realitu nezlepší. Stojíme před reálnou hrozbou rozpadu, před útoky lidí nabízejících chytré tipy a triky jak organizovat život lepší.
Václav Havel reprezentoval výsledek společenské evoluce, výsledek toho, k čemu lidstvo tak bolestně přišlo, otestován na mnohonárodní úrovni. Žádná vědecká studie se rozsahem nevyrovná testování, kterým Evropa prošla za posledních tisíc let. Správným výsledkem tohoto bolestného testu je demokracie. A jsme opět na začátku. Demokracie umožňuje rozhodovat o dění pomocí svobodných voleb a volby vyhrává většina. Doufám, že odkaz velkých osobností této země bude ještě chvíli držet onu většinu v mezích racionality, pokory a svobody. Řekněme NE radikálním hnutím, ať už se nazvývajú komunisté nebo nacionalisté. Přímo a drze ohrožují jediný možný správný trend naší společnosti, kterou je demokracie. Nevzdajme se jí.
Ať je prezidentovi Havlovi zem natolik snadná, že jeho morální vliv zde ještě dlouhá léta přetrvá.